běh, běžecké boty a maraton - fórum behej.com a behy.cz

Vannetka, aj ked mas vychovanych psov, nikdy nemozes vediet, ako zareaguju na 100%. Su to zvierata a maju vlastne myslienkove pochody a pudy, ktore my ludia nemozme nikdy plne pochopit. Aj my mame doma psa- labradora, takze viem pochopit Tvoju tuzbu, dat psom moznost volne sa hybat bez voditka. Tu sa vsak stretavas s tuzbou ineho cloveka o pocit bezpecnosti a neruseneho pohybu. Lutujem, ale clovek tu ma VZDY prednost. Moj pes nikdy nejavi zaujem o beziacich ludi, ale pokial je to v mojich silach, vzdy si ho zavolam, ked vidim bezca v dialke, aspon pre jeho pocit bezpecnosti, ked ho mina. To iste ocakavam od inych majitelov psov. Uplne najviac neznasam takych, co sa chcu "iba hrat" alebo "si iba onuchat". Proti takym psom a majitelom stracam akekolvek slusne vychovanie a postupujem razne. Ja si tiez nejdem nikoho iba onuchat, nezavadziam mu ked sa ponahla (tu- bezi na cas), ani mu nezasvinim oblecenie, ci nedajboze na niekoho nevyskakujem, aj keby som to myslel dobre Sloboda kazdeho cloveka konci tam, kde zacina ineho a pes je majetkom (napriek tomu, ze zivym) majitela-pana psa. Svojim majetkom nesmiem inemu sposobovat skodu, obmedzovat ho ani nikoho ohrozovat. Tym sa riad a nikto Ti nikdy neposprejuje psa.

Editoval Mato (2007-01-26 15:31:47)

presne tak Mato, toto si uvedomuje strasne malo lidi. pejskar si rekne, vsak se nic nedeje kdyz ten bezec zastavi nebo zpomali. no ale ja nechcu ani zpomalovat a ani zastavovat a uz vubec ne se na kazdeho druheho psa bez voditka koukat jako na potencialniho utocnika. pepr bych sebou taky nejradeji nenosil, ale radeji budu mit jistotu ze me ten pes nekousne, protoze se budu mit cim branit. nehlede na to ze skoro v kazde obci je vyhlaska o volnem pohybu psu, takze vetsina tech pejskaru tu vyhlasku porusuje.

vloni v zimě jsem v lese potkal rotvajlera a dva labradory. Šli po mě, tak jsem zastavil, ať po mě neskáčou, a počkal, až přijdou těch 100m jejich dva páníčci, které ty psiska neposlouchaly. Po připomínce, že pes v lese má být alespoň na vodítku, když už nemá náhobek, se mi dostalo ručního a poměrně překvapivého vysvětlení, že v lese nemám co pohledávat já, když si tam zrovna tihleti pejsci chtějí zařádit. Skončilo to oznámením na napadení, případ byl odložen, protože zůstalo v rovině tvrzení proti tvrzení - ačkoliv jsem si osobně na obecním úřadě zjistil, o koho šlo a ty psy jsem bezpečně poznal.
Od té doby začínám vážně přemýšlet, zda s sebou nenosit pepřák ...

http://www.cykl.cz/index.php?action=new … efer_id=13

Je to sice článek o cyklistech vs. hafani, ale je to moc zajímavé.

Mirek Kostlivý psal:

Asi nikdy na policii nebyl, jinak by nemohl napsat slovo "samozřejmě".

Přes policii se snažím nic neřešit už od sedmnácti let, kdy jsem byl napaden a udeřen klíči v pěsti  jedním chlápkem za to, že jsem se mu prošel po trávníku. Na policii pak do mě šili tak dlouho, otázkami: je to opravdu on? jste si tím 100%ně jistý?, až jsem nakonec povolil a řekl, že 100%ně to říct nemůžu. Mojí matce pak řekli, že jsem blbej a že jsem si měl trvat na svém. To, že jsem měl  svědkyni (i když jen 13-ti letou), je nezajímalo.

Ale to už jsem trochu OT. Abych dokázal, jak je téma běžci a psi nadčasové, tady je část článku, který jsem předloni naškrabal do novin. Nikdy neotištěný.

----------------
Souhlasím s tím, že napadení psem je vždy (nebo z valné většiny) vinou jeho majitele. Asi před pěti lety jsem (sotva jsem se vyhrabal z problémů se zády) byl při svém třetím běžeckém tréninku pokousán dobrmanem. (Od té doby zpomaluji svůj běh, když probíhám kolem lýtkařů, tj.menších ras a úplně zastavuji, je-li na blízku pes větší rasy.) Tenkrát venčil starší pán kromě tohoto dobrmana ještě kokršpaněla, který začal štěkat, rozdováděl dobrmana a ten po mě vystartoval. V návalu endorfinů a adrenalinu jsem necítil bolest. Myslel jsem si, že dobrman pouze lehce stiskl. Jaké bylo mé překvapení, když jsem doma po svlečení zjistil, že mám v levém stehně tři díry od dobrmaních zubů, ze kterých crčí krev. Letěl jsem na pohotovost, kde mi sdělili verdikt, který jsem vlastně již tušil. Do tří dnů musíte psa najít, jinak nástup do nemocnice. Vzteklina je vážná nemoc. Rozjel jsem rozsáhlou pátrací akci a naštěstí díky jednomu z kamarádů se podařilo po čtyřiadvaceti hodinách psa dohledat. Nakonec se zjistilo, že dobrman není starého pána, ale jeho syna. Starý pán dobrmana nezvládal, a tak měl nakázáno ho nevenčit nebo jen s náhubkem. Jenže tak nečinil. Skutečný majitel psa byl však velice ochotný, velmi se omlouval a samozřejmě okamžitě zajistil testy. Do nemocnice jsem nastoupit nemusel. Přesto mi někteří spoluběžci radili, abych ho zažaloval, abych z toho udělal odstrašující případ, aby se pejskaři o své mazlíčky skutečně starali a měli je pod dohledem. Nakonec jsem to neudělal. Prostě nejsem mstivý a tohle by mi jako msta připadalo. Navíc ty tahanice po soudech a advokátech....
Sto chutí podat žalobu jsem však měl asi o tři roky později, kdy jsem běžel po příjezdové cestě kolem zahrádek, což je jedno ze čtyř míst, kde je vyhláškou města povoleno pustit psa z vodítka. Šel mi po nohách s úporností jakýsi vořech a jeho majitelka za ním popojížděla v autě. Když jsem zastavil a pohrozil jí, že vezmu toho psa a hodím jí ho přes plot do zahrádek, uráčila se vylézt z auta a hájila se (kromě nehorázně vulgárních nadávek) tím, že její pes tady může běhat stejně jako já, že je to povoleno městskou vyhláškou (V průběhu hádky mi její pes neustále útočil na nohy.). Jaksi už jí nezajímalo, že běhat ano, ale napadat lidi ne. A nezajímalo ji ani to, že je ve vyhlášce také jasně stanoveno, za jakých podmínek lze psa pustit z vodítka. Z nichž ta hlavní je, že ho musí mít dokonale pod kontrolou!
Prostě je to vše o majitelích. Bohužel se v poslední době stalo velkou módou psa vlastnit, což škodí těm správným a zodpovědným chovatelům psů. Důkazem, že jste opravdu movití je vlastnit, drahého psa, který toho hodně sežere, nejlépe nějaké bojové plemeno (no dobře, nic takového neexistuje! - pozn.autora). Rváči a agresivní lidé si také pořizují velká bojová plemena. Zbytek jsou většinou domácí mazlíčci, kteří jsou také tak vychováni, tzn. neposlouchají a majitelé je absolutně nezvládají. Většina majitelů nehodlá přijmout tu skutečnost, že pes je také starost, na což ukazují i výkaly roztroušené všude po městě. Obzvláště pak markantní je to po zimě, když roztaje sníh. Přitom sokolovská radnice nabízí zdarma igelitové rukavice na sběr psích exkrementů. Odebráno jich je však jen něco přes 10%.
Směšní a možná i nebezpeční (aniž by si to, bohužel, uvědomili) jsou majitelé psů, jejichž telátko se na vás žene a oni z dálky stovek metrů na vás bodře volají, že on či ona nic nedělá. Pokud se k vám valí bullteriér, boxer, vlčák, dobrman (apod.), rozhodně nemáte chuť to vyzkoušet. Nebezpeční jsou také ti majitelé, kteří vám ochotně sdělí, že jejich pejsánek si chce jen hrát nebo, že je to přece ještě štěně. No a?
Nejprve by bylo prostě nutné vychovat majitele psů, aby ti mohli správně vychovat a zvládat své psy. Možná by stálo za to, mít nějaké testy, na jejichž základě by se povolovalo „držení“ psa.
Aby to nevypadalo že jsem proti pejskařům zaujatý. Znám hodně majitelů psů, jejichž psi jsou vychovaní, poslouchají a mnohdy jsou velice milí (psi i majitelé). A spolu s rodiči jsme také měli pejska. Můj otec byl ale také jedním z mála, který si chodil pro výše zmíněné igelitové rukavice.
--------------

Editoval koyama (2007-06-01 11:57:21)

7.10.2007 vedoucí skupinka běžců na 84.MMM
http://www.42195.sk/spravy/2007/10/image/08dog.jpg

Je vidět, jak pejsek poslouchá svého pána, že se nezalekne ani desetičlenné skupiny. Teda, pokud není majitelem běžec č. 5.

Editoval rk (2007-10-08 16:58:28)

čerstvý zážitek z neděle: blížím se k paní s pitbullem na volno, pes startuje proti mně, zastavuju, pes taky, bába k němu dojde a sotva je minu, pes jí zdrhne naštěstí na druhou stranu. Říkám si ok a valím dál. Najednou slyším podezřelý dusot, otočím se a vidím, jak se za mnou pes žene. Krve by se ve mně nedořezal. Majitelka je cca 100m za mnou, pes tak asi 3m. Takže jsem zastavil otočil se a čekal, až budu sežraný. Pes taky zastavil, začal slintat, vrčet a štěkat jak šílený. Já hulákal na majitelku ať něco dělá, ta zase pro změnu hulákala na psa, který na ni ale evidentně kašlal. Naštěstí stihla přijít, než ke mně po krůčkách došel pes (blížil se fakt pomalu) a uvázat ho na vodítko. Následně mne začala buzerovat, proč jsem zastavil, že tím jsem chudáka psíka rozhodil a kdybych běžel dál, ani si mne nevšimne. Můj argument, že když se za mnou žene pes a dohání mne, mi jako nevšímání nepříjde odmítla s tím, že svého psa přece musí znát a jinde se chudák malej na volno proběhnout nemůže (odmítla i moji druhou připomínku, že na území města nesmí podle vyhlášky pes bez košíku pobíhat na volno s tím, že vím o psech prdlajs)..... Zajímavé je, že ačkoli jsem stál skoro 3 minuty, tep mi neklesl pod 150:-).

Jecminek.Maselnik psal:

.......argument, že když se za mnou žene pes a dohání mne, mi jako nevšímání nepříjde odmítla s tím, že svého psa přece musí znát a jinde se chudák malej na volno proběhnout nemůže (odmítla i moji druhou připomínku, že na území města nesmí podle vyhlášky pes bez košíku pobíhat na volno s tím, že vím o psech prdlajs)..... Zajímavé je, že ačkoli jsem stál skoro 3 minuty, tep mi neklesl pod 150:-).

S tím tepem, to je dobré. Dalo by se toho využít před maratonem. Pěkně by se rozproudila krev, aniž by ses dopředu unavoval rozklusáváním :-)))
***
Vidím, že větší nebo menší problémy se psy máme kdekdo. Ať už jako cyklisté, nebo běžci. Řěkl bych, že nejvíc ale psy rozdráždí jízda na koloběžce. Nějak jim ten komíhavý pohyb nohou nejde pod vousy. Ještě, že je vždy aspoň jedna noha schopná psa za jízdy odstrkovat.

to Jarda Koloběžka: jsem si tě představil jak jedeš na koloběžce a odstrkuješ nohou toho psa a na pár minut jsem se smíchy odrovnal.
Jinak se psy problémy nemám, protože je mám rád a oni to nějak cítí. Samozřejmě občas potkám nějakého šílence, který pro zatmělý mozek není schopen správně zpracovat své pudy, ale pak stačí zastavit a nastavit mu spuštěnou ruku dlaní vzhůru, aby si ji mohl očichat, což zatím každého uklidnilo a mohl jsem hned běžet dál.

přesně rozumím Tvému rozhořčení. 40-ti kilové štěně si jde s Tebou "hrát", panička půl kiláku daleko volá "on Vám nic neudělá". Člověk je v nejlepším případě špinavý jako čuně od pracek až na ramenou, v trochu horším má zatrhané, potrhané oblečení, v tom nejhorším je pokousaný jako Ty. Už jsem to zažil párkrát naštěstí bez kousání. Posledně už jsem se zatvrdil, přečetl si číslo na známce a psa oznámil na policii (zbaběle anonymně) jako volně pobíhajícího. Taky mám psa a i když je zcela mimo výše uvedenou váhovou kategorii (jezevčík) a je hodný, nepouštím ho nikdy na volno, protože vím, jak jenom štěkot neuvázaného psa dokáže rozhodit. Je to o lidech a ti jsou takoví, jací jsou, bohužel.

To Snek: A preco by som sa mal vobec vystavovat nebezpecenstvu pokusania? Absolutne nemam zaujem sa pocas behu socializovat s nejakym psom- ci uz otvorene priatelskym, alebo nepriatelskym. K hraniu mam doma psa a ak s nim chcem stravit cas hrou, tak spolu ideme von- na voditku. Ked beham, tak tym nikoho neotravujem- na prechode pockam na zelenu a pokial sa da, tak bezim po chodniku, alebo v lese. Inak dodrziavam pravidla cestnej premavky. Nic nechcem od nikoho, iba aby mi dali svaty pokoj- psy aj ich pani.
Inak dnes som oznamil uvedenu lokalitu mestskej policii, kde mi prislubili zvysenie hliadkovania a pokutovanie nespratnych majitelov psov. Po vcerajsku mi prekypel pohar trpezlivosti, ktory sa plnil minimalne 1 a pol dekady.

Aj ja mam psov velmi rad, ale ukaznenych, alebo priviazanych. Dokazem sa s nimi hodiny hrat, chodit na vychadzky... Ked vsak beham, je to moj sukromny cas, moj svet a nechcem byt ruseny. Ja tiez nepribehnem k psovi, ked onuchava stopu, ci ine pachy a nezacnem ho nasilu drbat na bruchu. Asi by ma vtedy pekne rafol.

Venčení psů mi připadá jako nějaká zvláštní nemoc, v důsledku které jejich majitelé ztrácejí soudnost. Často takový majitel psa nemůže pochopit, že když běžím, tak pro mně není největším štěstím, když jeho pes na mně začne skákat. Já na štěstí běhám v oblasti, kde běhá pravidelně více běžců, takže k incidentům nepřichází denně. Ale musím napřed proběhnout asi dva km ulicí. Tam je naprosto běžné, že majitel psa stojí na jedné straně chodníku, pes na druhé a přes celou šíři chodnika je nataženo vodítko. Večer to často zbadam až na poslední chvíli, zatím jsem naštěstí ještě o takto natažené vodítko nezakopl, ale musím si dávat pozor.
Nedávno se mi stalo v parku, že na mně začal skákat pes. V klidu jsem se mu snažil vymanit a majitelka nás spokojeně pozorovala. Když jsem ji, myslím si, slušné požádal, ať si ho zavolá, tak s ní vyšlo: "Pojď jsem Bobíku, to je nějaký magor". Podobných zkušeností mám víc, už se musím hlídat, abych majitele psů nezačel nenávidět. Otravují mi život a těžko se mi s tím smiřuje.

Editoval Štefan (2008-02-20 16:38:09)

Mato psal:

Vcera som bol v lesoparku, v ktorom beham uz asi 15 rokov, ..."

Co je to za lesopark, je to v Blave Horsky Park?...tam mam par "peknych" zazitkov so psami, ktori tam volne pobehuju. Kvoli tomu tam uz velmi nechodim. Ale behat v meste tiez nie je vyhra, uz sa mi stalo, ze som oblukom polomeru 10 metrov obiehal skupinu nastrocnych chalanov so psom a majitel zacal svojho milacika, co mi je po pas, na mna huckat. Mal ho na voditku, ale aj tak...Pribrzdil som a naozaj som sa nezmohol na slovo, uplne ma vyviedol z konceptu. Potom som bol na seba nas.any, ze som mu nieco nepovedal. Niektori majitelia su fakt vypatlani...

Když tak čtu příspěvky vás z velkých měst, tak si teprve uvědomuju, jaké mám štěstí, že běhám na venkově. Nemůžu sice občas využít kvalitní dráhu na stadiónech a v nepříznivém počasí jsem zabahněnej jako 3 čuníci, ale celkově jsem na tom líp. Vám přeju, ať jste na tom s pesanama jako já a "ať vás provází síla".

PS: byl by docela paradox, kdyby mě, který si "spolupráci" se psy tak pochvaluje, v pátek nějaký roztrhal!?

Mato psal:

...A do Horskeho sa netreba bat chodit behat- len treba byt dosledny a pripadne sa ohlasit na Mestskej Policii. Cim viac staznosti maju, tym skor problem riesia (mam skusenosti so zastavkami a nocakmi pod oknami...).

Vidím, že jsi, Maťo, na policii častým hostem... Ale nic proti, řekl bych, že je to spíš dobře, že to někdo řeší... Otázka je, jestli budou pejskaře skutečně trestat. Sám za sebe mohu říct, že jsem na kole, které zrovna neodpovídalo vyhlášce (závodní kola nemají odrazky, o světle ani nemluvím ) kolikrát potkal policisty a nic, taky jsem viděl spoustu dětí, kterým viditelně nebylo 15, bez přilby apod. A vrchol byl, když jsme jednou jeli po silnici za policejním autem 90 km/h (max. povolená rychlost) a někdo nás i policisty předjel - a nic se nestalo...

Oslik- v modernej dobe staci telefon a e-mail. S policistami sa stretavam dost sluzobne, tak nemam zapotreby ich navstevovat aj sukromne, pokial naozaj nejde do tuheho. Tel. oznamenie sa vo vacsich mestach nahrava a musi sa riesit.

to koyama: Dik.

Dneska mě při běhu kousl malý hnusný dementní zamindrákovaný pes. Ještě pitomější byl jeho páníček, který to všechno pozoroval a neřekl ani pardon. Mít pepřák, postříkám je oba dva. Na noze mám bolestivou modřinu a kousanec jak hrom!