běh, běžecké boty a maraton - fórum behej.com a behy.cz

Toto téma bude jistě poznamenané řadou subjektivních názorů na věc, protože každý to asi bude cítit malinko jinak.
Pominu, stejně jako ty, kategorii elity, kde se to samozřejmě chápe, protože špičkově nelze odběhnout maratonů moc a je třeba síly raději uchovat na jiný pokus.
V naší kategorii, tedy kategorii těch, kdo běhají řekněme trochu pomaleji mám na vzdávání maratonů stejně jako jakýchkoli jiných závodů poměrně jasno. Vzdát jen v případě zranění nebo zdravotních problémů. Krizi, odřeniny, puchýře za důvod ke vzdání závodu nepovažuji.
Znám běžce, který začal vzdávat závody. Skoro si již nepamatuji, kdy něco doběhl. Ono ti to pak již nepřijde a snadnost sundat číslo zvítězí nad momentální bolestí a trápením. Myslím ale, že pocity po vzdaném závodě budou horší než ta bolest.

Justína by určitě ráda slyšela, že není špatné vzdát, když se nedaří. Ono Justína je ještě mladá, takže u ní je to hodně o zlepšování času. Běhá maraton pod 3,5, tak chce být lepší a lepší. CHápu to. Já běžela svůj první maraton. Po 4-měsíčním tréningu. Určitě budu chtít jít další. A zlepšit se. (Což není zas takový problém.) Ale mě bude letos 40, a tak kolik maratonů si ještě zaběhnu? Takže já i příště budu raději chvilku pochodovat, než abych vzdala. Měla jsem tady diskusi s jedním šedesátníkem (mimochodem vypadá tak o 10 let mladší - snad aspoň kvůli tomu se běhat vyplatí). Byl trochu smutný, protože ani on neběžel tak, jak chtěl. Ale nevzdal. V tom věku už výsledný horší čas není důvod pro vzdání maratonu. To už by za chvilku běhali jen ti cizinci, kterých je od veteránských kategorií (zlváště u žen) daleko víc.
Justíno, netruchli, v Tvém životě těch maratonů ještě bude... A asi Tě to hodně mrzí, když jsi nám toto téma nadhodila...

Já myslím, že právě u dlouhých tratí typu maratonu je lepší vzdát včas a nehuntovat tělo zbytečně. Mám samozřejmě na mysli případy, kdy výkon je výrazně za normálem - příčinou totiž může být i začínající nemoc a pak by dokončení za každou cenu tělu moc neprospělo.

Já jsem jsem vzdal jednou, PIM 2005, měl jsem střevní chřipku. Jinak jsem jsem vždy "došel" když nebylo jiného zbytí.. Kdo mě viděl loni v Kladně nebo brzo po něm, ví, jak mrzí přepálený a pokažený závod, i když jsem ho došel. To se prostě někdy stává.

Myslím, že je nutné vzít v úvahu důvod krize, která nás v průběhu závodu potkala. Přepísknuté začátky můžou sloužit jako lekce pro příště. Ale pokud je závod rozběhnutý standartně, ale tělo začne dělat velkou neplechu, je dobře zvážit důvody pročpak se to děje. Pokud jde o nedostatečnou regeneraci po předchozím závodu, začínající nemoc nebo zranění, jsem pro se na to vykašlat, dát se do hromady a zkusit to příště. Obecně jsem zastáncem toho, že by mi měl závod vždy přinést něco pozitivního (pominu-li přínos dlouhodobého sebezapírání ). V případě, že se z toho stane "jen" několikahodinové trápení s bídným výsledným časem, které bude znamenat dlouhodobou léčbu a znemožní mi absolvovat další tréninky a závody, klidně budu pro ostatní za srabíka a radši budu šetřit tělo. Je to otázka priorit.

... Skosilo ma teplo a celkový stav môjho tela, ktoré mi už dlhší čas naznačuje, že niečo nie je v poriadku, zrejme únava. Bežať ďalší maratón po prvom za 6 týždňov nie je pre mňa to pravé orechové a hlavne veľmi zle znášam pri behu teploty nad 20 C. Na štarte PIMu som v koridore sedela na patníku a tep som mala 108 a nebolo to len nervozitou. ....

Dovolil jsem si citovat část Tvého příspěvku z jiného vlákna "PIM-jak jste doběhli ?" a myslím, že v Tvém případě měla otázka spíš znít : Kdy se postavit, respektive nepostavit na start závodu ? Vím, po boji je každý generál, ale jednoznačně to ber tak, co Tě nezabije to tě posílí. Zase jsi o něco moudřejší. Drž se a ať se daří.

Naprosto souhlasím se Samovým prvním i druhým příspěvkem.
Já osobně jsem vzdal jednou, letos v lednu v Unhošti, kdy jsem neustál ten vítr a mráz a tak celkově. Pak mě to dlouho mrzelo, že jsem se nepokusil to překonat. Ale zřejmě jsem si ušetřil zdraví a mohl tak aspoň běžet 3 týdny na to v Budějovicích.

Já jsem ještě maraton neběžel (letos jsem na jaro naplánoval 1/2M a M až na podzim), takže bych to toho moc mluvit neměl. Ale chtěl bych jako jeden z těch, kterých je méně Justínu podpořit (i když s výhradou jako Tečko - primární rozhodnutí běžet brzy za sebou 2 maratony zřejmě nebylo rozumné).

Myslím, že posoudit situaci může jen ten, kdo v ní je a kdo zná priority. A v tom bych řekl (jinak si do ženských v pohodě rýpnu), že ženy mají rozumnější odhad. Chlapi většinu věcí rvou jako o život, aby neselhali, ženská zvažuje věci racionálněji. Takže jsi to rozhodla tak, že lepší bylo se netrápit fyzicky, což teď vyústilo v trochu trápení duševní - poučení je na světě stejně. Dál se s tím netrap !

To Pavlinap: "kolik maratonů si ještě zaběhnu?" No já myslím, že při statisticky prokázané vyšší životnosti žen jich můžeš běžet ještě hodně, budeš-li chtít. Tu otázku si kladu také - je mi ale podstatně víc než tobě a tak bych to při prvním maratonu řešil jak říkáš ty a většina chlapů - nějak bych to došel. Ale při druhém třetím a já nevím kterém, kdy by to fakt nešlo si myslím, že je jiná motivace a priority a to bych si vážně rozmyslel, jestli se trápit a třeba i riskovat zdraví.

Taky zastávám názor "nevzdat". Ještě před rokem jsem pochyboval o tom, že takovou dálku kdy uběhnu.  A radost z toho, že jsem to zase uběhl, je pořád větší, než zklamání, že to nevyšlo na plánovaný čas.

...opět souhlas se samem :-)),v neděli jsem měla políčíno na 3:45 - 3:50,ale hned jak se vběhlo na Strakonickou ,jak se do člověka opřelo to sluníčko,mě všechno přestalo poslouchat,tak jsem SLEVILA na doběhnout ,po 30tým km jsem už jen počítala občerstvovačky,kolikrát se ještě napiju :-)....otázka je zda jsem to vzdala nebo ne,přestala jsem se prát o čas ale prala jsem se o cíl...:-)

Jsem jednoznačně pro vzdání závodu. Loni v Kladně jsem po 25 km maraton taky ukončil. A důvod? Poslední  pěti kilometrové kolo, které jsem běžel, bylo o cca 30 sec. pomalejší než předchozí. Věděl jsem, že v průběhu závodu bych se neubránil dalšímu zpomalení a závod jsem při průběhu stadionem ukončil.
Co by mi přineslo dokončení tohoto závodu? Marně hledám nějaká pozitiva. Jedině tak čárku za zaběhnutý maraton. Nevýhody? O měsíc delší regenerace a hodně omezené možnosti zaběhnout si na podzim nějaký další závod v pro mě kvalitním čase.
Vůbec nemám pocit, že by předčasné ukončení, chcete-li vzdání, Kladenského maratonu, mělo nějaký neblahý projev na mé chování v ostatních závodech. Že bych při každé bolístce balil další závody a málokdy viděl cíl.
Je třeba si uvědomit, že maraton je něco jiného než závod na 10 km či půlmaraton. Destrukční účinky na lidské tělo jsou při něm mnohem větší a regenerace trvá podstatně déle.

sam psal:

To tuta: Jak jsem již psal výše, u takových běžců jako ty, vzdání chápu, protože s osobákem slabě nad 2:30 máš poměrně málo šancí v roce zkusit to někde dát lépe a kvalitně. Ale u většiny kdo běhají nad 3 hodiny a více prostě vzdát jen z důvodu krize, neberu.
Mnoho z nás to výše zmínilo, vzdáš jednou, dvakrát a pak to již přestane vadit a stane se z toho tak trochu zvyk. A maraton podle mně není jen o tom, co máme v těle a nohách, ale řekl bych že minimálně ze 40% o tom, jak to máme srovnané v hlavě.

Same, nechápu tvůj názor. U běžců jako je tuta to chápeš a u jiných (s časem nad tři hodiny) ne?
Oni snad nemají právo zkusit další závod lépe a kvalitně? Myslíš si, že u nich, tím že maraton běží přes tři hodiny, probíhá regenerace rychleji? Myslíš si, že lidé s časem nad tři hodiny běhají maratony jen pro čárku? Já osobně si myslím, že ne. A i když takový běžec poběží maraton čtyři hodiny, jeho regenerace nebude o nic kratší než běžce s časem 2:10 hod. Naopak, bude podstatně delší, protože jeho tělo bylo vystaveno dvojnásobné námaze.
No, ale podle tebe, pokud takový běžec závod v polovině zabalí, protože  pozná, že na svůj OR nemůže ten den pomýšlet, tak na to z morálního hlediska nemá právo. Podle tebe se na trati asi fláká, když ten maraton nedá pod tři...
A stejně tak, podle tvého názoru, takový běžec nemá ani právo si zkusit další závod lépe a kvalitněji? Nebo si myslíš, že běžci s časem nad tři hodiny mají těch šancí více než  "elitní" běžci? Že nepotřebuji takovou dlouhou regeneraci a pečlivou přípravu? Já si to nemyslím.

Vlasto, jak si můžeš všimnout v mém profilu, také patřím k těm, co běhají maraton přes 3 hodiny. OR 3:06:31 v 47 letech byla asi má labutí píseň. Při svých zhruba 70 maratonech a letech běhání si troufám říct, že vidím rozdíl zda běhám maraton v tempu řekněme 4:30-5:00 na kilometr, nebo někdo jako tuta kolem 3:20/km. Určitě nemyslíš vážně to, že pokud někdo stráví na trati dvojnásobnou dobu, je míra jeho únavy lineárně větší a doba regenerace k podobnému výkonu delší.
Já nejsem "čárkař" (a neber to pojmenování pejorativně) přesto jsem bez problémů schopný běžet ročně 6-8 maratonů. Samozřejmě si ale nemyslím a nikdy jsem si nemyslel, že na každém dalším musím zlomit svůj OR. Mnoho z nich jdu s cílem si ten maraton prostě užít, protože je můj oblíbený, setkám se se známými lidmi, navštívím nová místa a podobně. Mnohem častěji si na tratích prožiju své krize, než že bych dobíhal celý maraton v pohodě a ve skvělých časech. Přesto, nebo právě proto bych jen kvůli krizi na trati nevzdal, protože při maratonu jde o to, aby jej člověk dokončil, ne jen zkoušel.
Přístup hobby běžce (a tím je podle mně každý kdo běhá maraton přes tři hodiny), že v každém dalším maratonu musí útočit na OR nebo to raději zabalí prostě já subjektivně považuji za nenormální.
U běžců jako je náš příklad tuta, se dle mého jedná o něco zgruntu jiného. Takový samozřejmě může rovněž si jít zaběhnout maraton jen pro radost volnějším tempem (třeba při nějaké tzv. maratonské turistice), ale takový běžec má a musí mít jiné ambice než ten dříve zmíněný "hobby". Jde zde potom o osobní přístup toho kterého, zda při nepovedeném průběhu závod zabalí, nebo ho dokluše (mimochodem znám běžce podobných kvalit, který i ty "nepovedené" starty dobíhá).
Každopádně jsem si nemyslel, že zrovna běžci jako ty bude nutné vysvětlovat rozdíl mezi absolvováním maratonu na úrovni 2:30 a řekněme 3:30. Pro ilustraci se stačí podívat, kolik běžců v Česku běhá maraton na té první a na té druhé hranici.
Závěrem chci vyjasnit, že má polemika nijak neútočí na Justinu. Ona prostě otevřela dané téma a chtěla reakce. Nemohla přeci čekat, že všechny budou jen pozitivní k vzdání maratonu. Takže to, že ji svým příspěvkem v podstatě obhajuješ je sice z tvého hlediska v pořádku, ale pochop, kde není útok, není potřebná obrana.

Naprostý souhlas se Samem! Mám pocit,že se zde přou dvě skupiny lidí.
Vlasto, Ty nechápeš co by Ti přinesl doběhnutý marathon loni na Kladně? Možná ne čárku, možná ne radost.Jsi pravděpodobně v kategorii "elitních" kterým dle mého názoru jde více o čas než o radost z běhu (i když navzájem se to nevylučuje naopak). Před Tvým prvním marathonem jsem Tě "obvinil",že Ti chybí respekt vůči této tradiční nádherné trati. A teď jsi mě v tom utvrdil.
Jsem v kategorii 3:30 a pro nás je to ne čárka ,ale SVÁTEK.Sváteční den kdy se jdeme poprat s legendou společně s tisícovkama dalších.Poctivě se na to připravujeme a na tu "svou" neděli se těšíme.Je to náš OLymp.
Justýna hovořila o "špatně rozběhnutém", neměla respekt a hnala se bezhlavě za časem.Vzdala a co tím získala?
Kdyby vzdal každý, komu to ten den nesedne podle představ, kolik jich bude asi v cíli.V žádném případě ji neobviňuji z něčeho špatného.Její volba.
Ale tak jako olympionik nikdy nevzdá svůj olympijský závod, tak běžec "mé" kategorie nikdy nevzdá svůj svátek,pouze přijde příště lépe připraven a s respektem.
Nezlob se na mě.Ty 2:30 a já 3:30.Jaký je v nás rozdíl? Kdo je lepší sportovec? Možná podle času Ty , ale já bych nikdy nevzdal! Přeji hodně štěstí a rychlý asfalt v dalších marathonech

Justína psal:

Podstatný bol stav vyčerpania síl, ktorý sa dostaví už do/na polmaratóne a vy ste si istí, že možno ešte odbehnete šúpaním z nohy na nohu 3-5 km a ďalej sa len budete nesmierne trápiť i pri chôdzy ( kedže mám skúsenosti s diaľkovými turistickými pochodmi, tak viem, že je iné odkráčať 50 -70 km turistický pochod a iné dokráčať fyzicky zničený maratón) a pred vami 15-20 km. Má to význam? Čo tým človek získa? Dobrý pocit z dokončeného maratónu alebo z toho ako sa prekonal, ako dokázal trpiet?  Regenerácia po takomto hrdinskom čine je podľa môjho názoru dlhšia ako pri dobre odbehnutom maratóne, svoje tu zohrá i psychika.

Prakticky všechno co se dá napsat zde bylo napsané. Zda zabalit nebo pokračovat je navýsost individuální rozhodnutí, jen bych chtěl přidat jeden důvod pro doběhnutí, a to je naučit se "trpět". Tedy bojovat s bolestí, s únavou, psychikou atd. Na krátkých tratích je to jedno, ale na maratonu a hlavně na ultra je tenhle trénink velmi důležitá věc. Takový trénink se v běžném běhání nemůže podařit. Málokdy běžím dlouhý závod, kde bych se nemusel pohybovat na hranicích bolesti nebo vyčerpání a pokud nejde o život nebo o zdraví, tak se snažím dokončit. To je, ale moje osobní rozhodnutí a nebudu ho nutit nikomu jinému.

Editoval dao (2008-05-14 09:20:21)

Kydy psal:

Já bych řekl, že na otázku tohoto vlákne neexistuje jednoznačná odpověď. Protože neexistují stejní lidé. Každý máme jiné priority, jiné cíle. A navíc se tyto dva faktory mohou časem měnit. Někdo jde maraton "pouze" nějak uběhnout, někdo ho dává jako součást dlouhodobé koncepční práce. Je pak na každym, jak se v průběhu závodu rozhodne: vzdát x nevzdát.

Já se nyní řadím do skupiny "nevzdát". Ale taky nemám žádné dlouhodobé cíle. Běhám skutečně jen pro radost, a ve svym věku jsem šťastný, že takto běhat vůbec mohu. Kdyby mi někdo před dvěma lety řekl že uběhnu maraton (sice v bídném čase nad 4 hod), vysmál bych se mu. Dnes je to realita, kterou mohu rozvíjet.

Tím samozřejmě netvrtdím, ža diskuse zde je zbytečná. Naopak je pro mě velmi poučná. A vůbec obecně: fórum na běhej.com mi v mém běhání moc pomohlo.  Díky všem :-)

Přidávám se ke Kydymu. Jasně, že názory se musejí lišit. Sám tedy doufám, že i nadále vydržím ve skupině těch, kdo volí variantu dokončení. Vzdát jen v případě zdravotního problému nebo snad v případě, že by se cíle nemohlo dosáhnout ve stanoveném časovém limitu závodu.
Na rozdíl od toho, co Justína psala ve vlákně PIM-jak jste doběhli, kde se zmínila o zdravotním problému, tady ale položila téma jinak. Přepálený začátek? Maratón je hodně dlouhý a svým způsobem je v něm právě proto čas na to, aby se i po přepísklém začátku dalo ubrat a najít tempo, kterým zničené tělo dokáže dokončit závod.

Samozřejmě, mnohem lépe se běží, když se závod vyvíjí tak, že by mohl padnout osobní rekord. Horší je to v případě, kdy mezičasy napovídají, že to dnes nepůjde. Byl to případ i mého nedělní běhu. Nejsem s ním spokojen. Ne s tím, že jsem nesplnil svůj plán, ale s tím, že jsem po skluzu oproti plánu už jen rezignovaně doklusával. Aspoň, že jsem dokončil.
Krom toho se každý dřív nebo později dostaneme do stadia, kdy už bude cesta k posouvání osobáků definitivně uzavřena. A jak potom určovat hranici, kdy závod doběhnout a kdy vzdát?  Je to docela široké téma k přemítání a k úvahám.... a to se vlastně nikdo v příspěvcích nezmínil, že maratón není jen závod s tratí a s časem, ale že je to i závod se soupeři. U maratónu se pro řadu z nás závod stal spíše hlídáním vlastního tempa. Snad je to tím, že kolem nás je tísicihlavý dav nám většinou neznámých lidí, přestáváme další běžce vnímat jako soupeře a o to víc se soustředíme na to, abychom porazili .... koho nebo co vlastně? Snad sebe samého tím, že dosáhneme toho, co jsme si před závodem stanovili?
Ajaj. Třeba v tom je zakopaný pes. Možná, že největší problém je v tom, že během závodu už nedokážeme správně přehodnocovat žebříček hodnot a že neumíme hledat pozitiva v době, kdy do naší mysli vstupují temnější úvahy.

***
Nevím, jestli to, co jsem napsal, zrovna Justině pomůže. Spíše to navazovalo na to, co jsem od vás ostatních četl. Justině bych teď radil, aby se už nedělí nezabývala a spíš aby viděla nějaký další cíl. Třeba běžecký, třeba i jiný. Cíl, který už nevzdá. Hodně štěstí.

Běžel jsem letos v Praze svůj první maraton v životě, snad nebude poslední. K tomuto tématu, které se zde ke konci již vyostřuje se nepřikláním ani k jedné straně. Můj osobní pocit z letošního maratonu je super, zřejmě i proto, že jsem si vzal k srdci všechny rady a začátek jsem běžel velmi volně a teprve po 15 km jsem se dostal na své předpokládané tempo. I tak mne krize potkala na 36 km a měl jsem co dělat abych závod doběhl. Ovšem v případě, že bych začal pociťovat velké bolesti a celkové vyčerpání, vzdal bych klidně i kilometr před cílem a pokusil bych se o to zase za rok. Zdraví mám jen jedno. Naštěstí moje krize byla jen únavová a tudíž jsem maraton úspěšně dokončil.

Na tomhle se běžci asi opravdu neshodnou. A není to, myslím si, záležitost elita vs. hobby. Docela dobře si dokážu představit, že pokud vybouchnu už někde kolem půlmaratónu, do dalších několika hodin trápení se nepoženu. A to i přesto, že jsem spíše zastánce toho nevzdávat. Maratóny jsem běžel tři a měl jsem to štěstí nezažít, to co Justína popisuje, tzn. zjistit už na půlce, že je zle a že to bude už jen horší. Nejhorší stavy jsem si prožil na posledním maratónu, který jsem běžel letos v Německu a tam to začalo být špatný za třicátým. I tak ve mě hlodal červ pochybností, jestli nevzdat. Nakonec jsem se přemohl a dokončil, právě proto, že maratóny běhám spíše výjimečně. Nejsou pro mě svátkem jak psal Ruderer, ale řekněme velkou výzvou. (No a taky neumím pořádně žblebtnout německy a kdo by pak vysvětloval německým pořadatelům ve stavu naprostého nedostatku cukrů, že potřebuji nějak dopravit do cíle. ) Mám k maratónu respekt, který jsem si myslel, že se zmenší uběhnutím prvního maratónu. Opak byl pravdou. Proto nechci maratón vzdávat (notabene žádný závod jsem zatím nevzdal). Ale neodsuzuji ani kohokoliv, kdo se z jakýchkoliv důvodů rozhodne maratón vzdát. Každý si to musí srovnat sám se sebou. Maratón není - musíš za každou cenu, maratón je - musíš, protože chceš.

P.S. Mimochodem, po tom letošním částečně dochozeném maratónu jsem dopadl zdaleka nejlépe. Už v úterý (maratón se běžel v neděli) jsem nevěděl, že jsem nějaký maratón běžel. Navíc žádná imunita v háji jako po prvním, žádný zánět jako po druhém (oba v OR).

Editoval koyama (2008-05-14 15:12:47)

To Justína: I když jsem uvedla můj příspěvek citovanou větou, vůbec si nemyslím, že si nějak léčíš své komplexy. ANi jsem nepatřila k těm, kteří by Tě odsoudili.. Vůbec ne, prostě ses necítila dobře, vzdalas... Je to navíc Tvoje věc. Každý tady vyjádřil nějaký názor a pokud sis vzala něco příliš osobně, tak je to jen a jen na Tobě... Každopádně Ti přeji, ať se Ti další maraton vydaří tak, jak si představuješ. Ahoj.

Maraton se nevzdává.....

forest psal:

Pár závodů do roka vzdám, nestydím se za to. Když to prostě nesedne, tak nemám důvod si hrát na trati na Meresjeva. A že si tu trať odběhnu v tréningovém tempu nebo nedejbože hůř? To nemusím mít zapotřebí. Maraton je moc dlouhý na to, aby se na něm člověk trápil s nějakou krizí už v první čtvrtině. Když nejde udržet v závodě tempo, na které mám, tak potom nějaké doběhnutí do cíle nepovažuji za prioritu. Když zatáhnu tempo na něčem kratším, tak jde uvažovat o dokončení. Ale na maratonu si tím akorát zničím šanci na blízký reputát.

Trošku mě zarazilo, že tady někdo srovnával hobby a elitu. Když člověk vykrizí, nebo se odvaří dobrým maratonem, tak je jedno na jaké úrovni je. Tělo dostane pekcu, jedno na jaké výkonnosti je běžec. Mnohdy z toho vyjde hůř hobbík, protože u něho je delší doba se dávání do pořádku (jelikož není tak trénovaný).

Spíše se zpětně divím, že jsem třeba nezabalil letošní 2 maratony. V Budějovicích to bylo jednoznačně přepálené a pak problémy s břichem. A Bratislava? Tam jsem pořád bojoval. Na 30. km to bylo ještě nerozhodné, ale na 35. km bylo jasné, že zpomaluju. Tak i chuť na zrychlený závěr chyběla. Tak jsem to už nějak jen doplápolal do cíle.

sam psal:

.... Při svých zhruba 70 maratonech a letech běhání si troufám říct, že vidím rozdíl zda běhám maraton v tempu řekněme 4:30-5:00 na kilometr, nebo někdo jako tuta kolem 3:20/km. Určitě nemyslíš vážně to, že pokud někdo stráví na trati dvojnásobnou dobu, je míra jeho únavy lineárně větší a doba regenerace k podobnému výkonu delší.

Same, to myslím naprosto vážně. Únava sice nebude větší lineárně, ale bude větší a doba regenerace bude delší. O dlouhém běhu pojednává Běžecká kuchařka od Haryho Hudáka. Nevztahuje se to sice k maratonu (závodu) ale k tréninku, ale princip je stejný. V tréninku se doporučuje absolvovat běh dlouhý 30 až 40 km.
A teď k tomu to hlavní:
"Tyto vzdálenosti však platí pro relativně rychlé a dobře trénované závodníky. U dlouhého běhu je totiž potřeba sledovat spíše čas než uběhnuté km. Běžci světové špičky trvá 35 km dlouhý běh 2 hodiny, zatímco méně často trénujícímu veteránu třeba 4 hodiny. Jeho tělo tak může být vystaveno stresu srovnatelnému se špičkovým závodníkem dvojnásobnou dobu, a to není dobrý nápad."

sam psal:

......U běžců jako je náš příklad tuta, se dle mého jedná o něco zgruntu jiného. Takový samozřejmě může rovněž si jít zaběhnout maraton jen pro radost volnějším tempem (třeba při nějaké tzv. maratonské turistice), ale takový běžec má a musí mít jiné ambice než ten dříve zmíněný "hobby". Jde zde potom o osobní přístup toho kterého, zda při nepovedeném průběhu závod zabalí, nebo ho dokluše (mimochodem znám běžce podobných kvalit, který i ty "nepovedené" starty dobíhá).
Každopádně jsem si nemyslel, že zrovna běžci jako ty bude nutné vysvětlovat rozdíl mezi absolvováním maratonu na úrovni 2:30 a řekněme 3:30. Pro ilustraci se stačí podívat, kolik běžců v Česku běhá maraton na té první a na té druhé hranici.

O co z gruntu zcela jiného se jedná? Podle mě se jedná zcela o to stejné. Závodník si chce zaběhnout svůj OR, tudíž musí podat na trati maximální výkon na hranici svých fyzických a psychických možností. Je přitom úplně jedno, zda útočí na čas 2:10 hod. a nebo 3:50 hod.
To, že mnohem více běžců v Česku běhá maraton okolo 3:30 hod. než okolo 2:30 hod. ještě neznamená to, že při tom podávají menší fyzický výkon a můžou tyto maratony běhat častěji. Oni je běhají pomaleji proto, že tréninku nevěnují tolik, kolik by bylo třeba, aby mohli běžet za 2:30 hod., anebo na to prostě nemají genetické předpoklady. Ale jak už jsem psal výše, dopad na jejich tělo a následnou regeneraci to má větší než u těch "elitních" běžců.

Dotaženo ad absurdum - elitní běžec by měl za každou cenu dokončit, protože i když si pár km odpochoduje, stejně to zaběhne pod tři hodiny a i když se bude pořádně trápit, bude na trati o půl hodiny kratší dobu než "hobík" s časem 3:30 hod. a jeho regenerace tak bude logicky kratší. Navíc už by mohl během těch posledních pár chodeckých km začít i regenerovat ;-)