běh, běžecké boty a maraton - fórum behej.com a behy.cz

Jéééé, už je to trochu na palici... Jeden vyjádří názor, druhý do něho šije...

Ruderer psal:

Vlasto, Ty nechápeš co by Ti přinesl doběhnutý marathon loni na Kladně? Možná ne čárku, možná ne radost.Jsi pravděpodobně v kategorii "elitních" kterým dle mého názoru jde více o čas než o radost z běhu (i když navzájem se to nevylučuje naopak). Před Tvým prvním marathonem jsem Tě "obvinil",že Ti chybí respekt vůči této tradiční nádherné trati. A teď jsi mě v tom utvrdil.

Ano, nemám vůči  této trati respekt. I když, asi mám, protože když se mám postavit na startovní lajnu maratonu, tak mám přece jen obavy, jak to dopadne ;-)

Pokud jde o tu radost z běhu a o čas; já běhám proto, že mě to baví. Běhat jen tak přírodou, v lese, při západu slunce, jak tu někde na fóru pěkně popsala mapo. To je přesně to, proč běhám a co mě na tom baví.

Taky mě však baví závodit. Už z cyklistiky vím, že jsem při závodech moc nevnímal okolí. Není na to čas. Jel jsem v roce 1998 cyklomaraton Krále Šumavy, trať 250 km. Z celé tratě si pamatuji jen to, že lilo a lilo... Kdybys mě vysadil na některém z těch míst, kudy jsem jel, tak bych to místo nepoznal. Stejné je to u běhu. Když závodím, nemám čas koukat po okolí. Zajímá mě opravdu jen ten čas a soupeři.

Proto tvá slova o trádiční nádherné trati mě nějak neberou u srdce. Pokud závodím (a maratonský běh je závod především s časem, jinak by náš dávný hrdina nemusel běžet z Marathonu do Athén a mohl by tam v klidu dojít), je pro mě důležitější to, jak běžím rychle, než to jaká scenérie je kolem mě (i když nepopírám, že i podle toho si závody vybírám).

VlastaK psal:

Stejné je to u běhu. Když závodím, nemám čas koukat po okolí. Zajímá mě opravdu jen ten čas a soupeři.
Proto tvá slova o trádiční nádherné trati mě nějak neberou u srdce. Pokud závodím (a maratonský běh je závod především s časem, jinak by náš dávný hrdina nemusel běžet z Marathonu do Athén a mohl by tam v klidu dojít), je pro mě důležitější to, jak běžím rychle, než to jaká scenérie je kolem mě (i když nepopírám, že i podle toho si závody vybírám).

Tak to u mě platí taky, i když běhám ty marathony zhruba o 1min/km pomaleji než Vlasta. Při nejrychlejším jsem opravdu okolí ani ty nejbližší, co mě přišli povzbudit, téměř nevnímal, za to při tom nejpomalejším nedávno v Linzi jsem si okolí měl čas dobře prohlédnout. Trať a město bylo nádherné, ale to je asi tak všechno. A když se člověk musel dostat do cíle, takže na co se vzdávat?

Ruderer psal:

Pouze šachisté když vidí,že jim teče do bot tak krále položí.

To je nepochopení vzdání v šachách. Šachista se vzdává tehdy, když vidí, že je v takové pozici, že by to za něj nezremizoval nebo nevyhrál ani mistr světa. Je to také vyjádření úcty k soupeři, že to dále netahám, když výhra je pouze otázkou času. A naopak se pokračování ve hře v jasně prohrané pozici bere jako nesportovní konání.
Sehrál jsem za svůj život asi 1000 vážných partiíí a dvakrát se mi stalo, že jsem se vzdal v pozici, která byla pro mě dokonce vyhraná. Ale šachy je úplně jiná kategorii, v té neexistuje (na rozdíl od běhu) vůbec žádná spravedlnost, a konečně to patří i do jiného vlákna .

už trochu blábolíme, ale taky si ještě přihodím. zejména pro ruderera.
stavět proti sobě "radost z běhu" a "závodníky" je (dle mého) pomýlená konstrukce.
já bych blbě rozběhnutý marathon vzdal - ale právě kvůli radosti z běhu!
v poměrně pokročilém věku běhám jen a jen pro radost, i proto téměř nezávodím.
a kdybych se podruhé v životě postavil na start, určitě bych chtěl běžet rychle.
jsem snad "eliták"? nedokazuju snad každým dnem, kdy si běhám sám pro sebe a pro posměch lesní zvěři, cosi o radosti z běhu samotného?     

lidské příběhy jsou velmi rozličné, a nasazovat vlastní šablonu na ty ostatní je o ústa...

Pro Vlastu: Už to tady někdo napsal.Člověk řekne názor a druhý má pocit že ten svůj musí obhájit za každou cenu.
Já napíšu,že marathon pro mne znamená SVÁTEK,nádheru,krásu,tradici.Polopaticky - nehovořím v tomto případě o polorozkopané Libni, ale nádhernou krásnou tradiční.......prostě pro mě je marathon pojem. A Ty kontruješ :Ruderer po mne chce abych při závodě pozoroval kostely.
Celou dobu mluvím o marathonu (nic jinýho neběhám) a Ty kontruješ co sem pleteš desítku,pětku,....
Téma bylo založeno Vzdát ano či ne. Moje reakce byla jak jednou vzdáš, vzdáš cokoliv a kdykoliv. Názor hobíka a člověka který marathon miluje prostě jinak než Ty. Ty kontruješ na všechny strany odkud se ozve nevzdávat a už to jede. Jsi chrt (nemyšleno špatně) co jde po čase a nad 2:45 ho nikdo a nic nezajímá.Já jsem pohodář a jsem hrdý na to že jsem nevzdal ani když mne to stálo 5:03.
Tak a jak se asi tak můžem shodnout.Jsme jiné výkonosti,jsme jiného věku,jsme jiného vzdělání,jsme jiného žebříčku hodnot a jedinné co nás může spojit je že marathon máme rádi a oba dva proběhneme Pařížskou (myslím do cíle) Třeba jsem staromódní,ale když Ti na startu pustěj "mou vlast" tak to dolezu třeba po čtyrech.Ale nikoho k tomu nejsem oprávněn nutit ani přemlouvat.Pouze toho člověka jednoduše nemusím za jeho počin obdivovat a mohu ho tak trochu "nechápat".
P.S. Z jiného soudku.Přijede Keňan, sbalí startovný a na dvanáctým vzdá i když má už několik vítězných marathonů za sebou. Porazil jsi ho ? Uznal že jsi lepší? Vzdal Ti hold ?  Ne, je úplně někde jinde. To je člověk který by prohrál a bojí se hazardovat se svým jménem.Tihle neprohrávají.Buď bedna a nebo DNF. Tihle podle mne neuměj prohrávat!

Pro Eda: Co je o ústa? Že jsem vyjádřil svůj názor aniž bych se předem zeptal zda-li se shoduje s Tvoji představou? Promiň, ale prezentovaný názor by měl být tak trochu šablonou vlastní osoby. Jinak se jedná o tzv. papoškování.Bohužel radost z běhu a závodníci se staví v jednom závodě vedle sebe .No a ? Je to pomýlené.
Nikoho jsem vulgárně nenapadl ,nikoho nikam neposlal..... a klidně to komukoliv zopakuji do očí.
Měl jsem pocit,že se jedná o diskuzi svobodnou....
Ale tvoje argumentace o ústech je zcela mimo mísu!!! A cosi o tobě prozrazuje.....

Taky nemám ve zvyku cokoliv vzdávat a muselo by to být asi dost, aby se mi to muselo stát.
Maraton jsem přešvihla dvakrát, možná třikrát - jednou ve Stromovce, kdy jsem netušila, že jsou kilometry značené až po pěti a zjistila jsem to pozdě (krize to byla, ale i tak jsem zvládla předběhnout i v tom"pochodu" několik lidí, kteří na tom byli asi ještě hůř), podruhé tamtéž loni a potřetí možná tuhle neděli. Jako bývalá sprinterka - je rozdíl, když člověk překopne čtyřstovku - i když se cílová rovinka zdá věčností a utrpením, oproti osobáku člověk ztratí nejvýš vteřinu a je druhý den v pohodě.
Je ale taky rozdíl mezi o trochu rychlejším začátkem (nikdy jsem maraton nepřekopla až tak katastroficky, že by se to nedalo ani doklusat) jdete-li pro radost nebo pro čas. Sama jsem spíše chrt a honím ty časy (a trochu mi vadí jakési quasi rozdělení 2:30 resp. pod 3-závodník, 3:30-hobík - jako kdyby nic jako výkonnostní sport mezi tím "striktně profi" a na druhé straně hobby nebylo). Taky teď jsem vytáhla do boje o čas, i když mi bylo jasné, že to bude těžké - vedro, nervy, další "start z nemocnice" (od dítěte), nevyspání atd... a taky jsem měla už někdy na 18. pocit, že to sotva půjde vydržet a konec asi bude zatraceně dlouhý. Na 18, ne na 35. (no, tam samozřejmě taky a ještě víc). Vím, že mám naběháno na čas(možná i hluboko) pod 3:20, vyběhla jsem tedy na 3.20, ztrácet jsem začala po půlce, přesto jsem se rozhodla dokončit a porvat se s tím, protože:1) nevzdávám(kdyby nešlo o život, zranění atd...) 2) mám natrénováno, vyladíno atd. 3)vedro a podmínky vůbec jsou pro všechny stejné 4)sbalit se a jet na jiný závod za dva nebo tři týdny bych s mrňousem teď těžko mohla a Prahu prostě znám, vím kde je který kopec či skopec na trati 6) poznám více, co si tělo může dovolit než když to půjdu od začátku až příliš opatrně a budu mít negativní split jak hrom, prostě jak moc mohu jít od začátku nadoraz 5)za osobákem jsem zůstala necelé tři minuty - i přes ty všechny okolnosti to neberu za neúspěch, takže i o to jde: neskončím-li za osobákem vzhledem k tomu všemu čtvrt hodiny, ale jen tyhle tři minuty, vím, že mám poměrně slušnou rezervu, kterou mohu zúročit na jiném závodě, kde se podmínky i okolnosti sejdou lepší. Může to také "ulítnout" - na čtvrtce jsem se několik let nedostala pod 60, pak se to ale podařilo a týden na to i pod 59:) a pak už jsem to běhala běžně - v maratonu by mezi tím byly samozřejmě měsíce.
A když je to u mně čistě pro radost? To bylo vloni, kdy jsem v sezoně po porodu nemohla počítat se superčasy, přesto jsem ji však nehodlala vynechat. To jsem ani neznala své maratonské tempo, protože kondice se po přechodném zhoršení rapidně zlepšovala týden po týdnu, kdy jsem běhala dlouhé běhy. Přestože sporttestr mně varoval, nechtělo se mi tenkrát zpomalit, protože jsem věděla, že už tak jako tak jsem výrazně pomalejší než jindy. Když už jsem to ale udělat musela, nějaké síly jsem ještě na závěr zmobilizovala a tak jsem poslední pětikilometrový okruh ještě zvládla zrychlit.
Zaznělo tu porovnání se šachem. No, taky se nedivím, že vrhači raději schválně přešlápnou, než by si nechali změřit nepovedený pokus, ale oni mají na rozdíl od nás v závodě pokusy tři, respektive šest...

Ruderer psal:

Pro Eda: Co je o ústa? Že jsem vyjádřil svůj názor aniž bych se předem zeptal zda-li se shoduje s Tvoji představou? Promiň, ale prezentovaný názor by měl být tak trochu šablonou vlastní osoby. Jinak se jedná o tzv. papoškování.Bohužel radost z běhu a závodníci se staví v jednom závodě vedle sebe .No a ? Je to pomýlené.
Nikoho jsem vulgárně nenapadl ,nikoho nikam neposlal..... a klidně to komukoliv zopakuji do očí.
Měl jsem pocit,že se jedná o diskuzi svobodnou....

Ruderer, je správne, že si každý napíše svoj názor podľa toho, čo si skutočne myslí. Od toho je diskusia. Ja osobne nemám pocit, že by to niekto niekoho úmyselne napádal a osočoval. Je normálne, že ak diskutujú dvaja ľudia s odlišným názorom, tak na výrok jedného, druhý reaguje protiagrumentom a na prvom je, aby si obhájil svoj názor a vyvrátil protiargument. Diskusia je vlastne slovný ping pong, nahrávka jedného je odpinknutá superom a tď...( Inak by sa to dalo vyjadriť i takto: no dobre, ale....)Výsledkom je, že každý sa pozrie na danú vec (problém) i z pohľadu toho druhého, možno objaví tému na zamyslenie. Mne dalo prečítanie si príspevkov veľa podnetov na dumanie a začínam sa na vec vzdania/nevzdania maratónu pozerať i trochu inak. Rapidne svoj názor zrejme nezmenim, ale nejaký ten červíček pochybností mi v hlave vŕta.

Tak som sa zamyslela na podnet z názorov tu na fórume nad tým, ako vníma organizátor, keď mu pretekár/i nedokončujú závod. Podľa mňa, čím je pretek masovejší s väčšou účasťou, tak nedokončenie preteku organizátori neberú nijak tragicky. Na PIMe dokonca majú štatisticky overené, že tak 1 000 ľudí závod nedokončí. Pre nich to zrejme nie je žiadna drama, štartovací poplatok dostali, len v cieli im ostane o pár medailí naviac a vyžerie sa im menej banánov :-). Finančnou zálohou sú pretekári motivovaní vrátiť číp a kto môže, zabalí závod v mieste, kde sa metrom po vlastných prepraví do priestoru cieľu, takže zrejme zberný autobus využíva málokto. V médiách prezentujú počet ľudí na štarte nie v cieli, to druhé ťažko ovplyvnia i keď na prvom ročníku bratislavského maratónu, kedy na moste SNP stáli brigádnici, navigujúci polmaratóncov do cieľa a maratóncov na Devín, jeden znavený maratónec to chcel zabaliť, len brigádnik ho odmietal pustiť asi aby nebol šéfom spucovaný, že zle navigoval. Po veľkom prosení, ale nakoniec bolo pretekárovi dovolené šmatlať predčasne smer cieľ :-)
Komplikovanejšie je to pri maratónoch typu point to point ( z miesta A do miesta B, čiže nie okruh). Vtedy si asi pretekári viac rozmyslia, či zabaliť a čakať na zberný autobus alebo dokráčať po vlastných. Aspoň ja by som zvažovala i túto skutočnosť. Okruhové maratóny sa balia ľahšie.

Pri menšom maratóne je osobnejšia väzba pretekár organizátor a menší počet štartujúcich. Súcitné pohľady organizátorov, keď niekto predčasne odopína štartovacie číslo sú zrejme preto, lebo sa predpokladá, že ak niekto vzdáva, je na tom fyzicky skutočne zle, tak ho ľutujú. Keď som zabalila maratón v Ostrave ( nastúpila som naň s nedoliečených prechladnutím a po ½ M som sa len tak motala a bolo mi na odpadnutie), Otto Seitl na mňa súcitne pozrel, ako som mu niesla číslo a spýtal sa niečo vo význame, či to dnes nejde. Chápal ma. Či som mu narušila štatistiku neviem, ale bral to športovo. Ani organizátor nemôže nikoho nútiť pretek dokončiť. Obyčajne maratón zabalí len zopár jedincov, tak sa to v tom dave stratí a zrejme organizátor túto vec nijako nerieši a neberie to ako tragédiu. Väčšina pretekárov využije možnosť vzdania preteku ako krajné riešenie. Tak isto organizátor nemôže zakázať štart tým, čo si prídu cielene zabehnúť na maratón len 20-30 km ako tréning v spoločnosti kamošov, prípadne ako vodiči a plánovane na istom km zabaliam. Štartovací poplatok zaplatili, zabehali si k spokojnosti a na trati nikomu nezavadzajú. Atletické pravidlá takéto riešenia dovoľujú.

K argumentu, že dobehnutím vzdávam hold súperovi, by som podotkla, že moju prípadnú radosť z víťazného súboju na trati nezníži rozdiel, či súper vzdal alebo dobehol v hroznom čase. Síce poznám ľudí, ktorým pôsobí ohromnú radosť, ak sa môžu chváliť, že tomu a tomu v závode „dali“ 20-30 a viac minút alebo opačne „dostali“ toľko a toľko minút. Ja závody nevzdávam z dôvodu zlého času alebo, že ma predbehne súper a ja dnes na neho nemám, ale blbého fyzického stavu tela. Na druhú stranu ma šokovalo vyhlásenie istého komentátora na istom ½ M, ktorý znižoval víťazstvo pretekárky, keďže jej najväčšia súperka vzdala. Predsa ju nemohla nútiť dobehnúť, len preto, aby všetkých dokázala, že je lepšia. Dohady typu, ale keby nebol/a vzdala, tak....neberiem. Atletické pravidlá to riešia jednoznačne, pretekár zdal, čiže „dobehol“ až za posledným. Domnienky typu: keby bol do cieľa i dokráčal, tak tam je to do času xy, číže by bol lepší ako ten či onen, sú neakceptovateľné.


Vzdávajú i pretekári na  maratóne na Olympiáde. Nedávno som dočítala knihu Dana a Emil Zátopkovi vypravují, a tam som sa dočítala, že v Helsinkách maratón pár bežcov vzdalo a verím, že to nebol ojedinelý prípad. Opačný prípad: tuším v nedávnej minulosti slovenský maratónec na olympiáde zabehol „otrasný čas nad 3 hod“ a potom mu vševedkovia a krčmoví športoví odborníci vyčítali, že mal radšej vzdať ako robiť hanbu. Tak neviem, ako je to s tým vzdaní holdu súperovi.

Editoval Justína (2008-05-15 11:36:43)

Jarda /xxx/ psal:

***
Ještě jeden aspekt související s doběhnutím/nedoběhnutím závodu mi leží na srdci. Přijde mi, že kdybych vzdal jen proto, že se nevedu do jakéhosi plánovaného limitu (pro mě to bylo v neděli pod 3:15) tak bych trochu zbaběle odstoupil ze závodu a nedopřál bych vítězství všem těm, kteří mě předběhli. Ono nedokončit není úplně stejné jako prohrát.

Díky...

Justýno přečti si svůj první příspěvek než napíšeš poslední........Špatně odhadnutý stav trénovanosti,vliv počasí..Jednoduše - dnes jsme to přepískli .Dokončit a vylízat si to co jsme si nadrobili a nebo vzdát? Vzdávají jenom eliťáci?

Modelová situace:Jak říkám měla jsi málo respektu k trati,vymstilo se Ti to a dostaneš 40' nálož. Hlupák co nikdy neběžel marathon se Ti vysměje.U nás v partě hobíků si to večer v hospodě vyslechneš a následně i zaplatíš,ale každý bude vědět co jsi si na trati prožila a ocení to.Když nedoběhneš tak do hospody "nepřijdeš".

K poslednímu odstavci jak vzdávaj marathonci na OH v Helsinkách - A nejsou to náhodou ti eliťáci?

Jak se to říká? Můžeš spadnou,ale musíš se zvednout a běžet dál?.....

Justino dekuji !
Je to krasne tema pro zamysleni.
Bohuzel jsem si svuj volny cas na diskuse jiz vybral v tydnech pred marathonem a ted musim dohanet co jsem zameskal a tak jsem nemohl na velice zajimave tema reagovat drive.
Vse z pohledu tech kteri behame pro radost a relax uz bylo receno a tak jen pohled z minulych zkusenosti kdy jeste behani bylo pro mne na 1. miste v zivote (behal jsem 400m pr.):
1) v jednom zavode jsem na 9. prekazce zakopl, udelal kotrmelec, zvedl se a bezel na 10.pr a do cile. V cili jsem od svych kamaradu slysel neco ve smysly 'zabehl jsi snad svetovy rekord s kotrmelcem ...'. Me to tehdy ale prislo uplne samozrejme, ze pokud jednou odstartuji z bloku, tak se take dostanu do cile.
2) muj posledni zivotni zavod na 400m pr. byl ve finale MR. Pred startem jsem se ani nemohl poradne robehat (mel jsem nejake svalove problemy). Do bloku jsem sel s tim ze - a) nesmim ulit start protoze 2 kluci bezili o limit na nejake ME nebo MS; a b) s tim, ze je to muj posledni skutecny 'profi' zavod v zivote, takze at se deje co se deje - muzim dobehnout.
S odstupem mnoha let to beru s lehkym nadhledem a muj nazor je: "Delejme TO co nas bavi a presne TAK jak nas to uspokojuje - nic vic, nic min !"