běh, běžecké boty a maraton - fórum behej.com a behy.cz

Ja jedu Lipno, takze Slovakmana ne. Koukam, ze mate u vas nejakou novou pulku jo? S tim treninkem to moc neprehanej, spis zavod. No ja asi Lipno, Doksy, Primda, zvazuju i Teplice, ale vadi mi ten kockopes a taky mam nejakou virozu, hrozna ryma a bolesti hlavy, tak uvidime.

já už letos půjdu jen půlky
Karlštejn (nebo MTB 24 hodinovku v Berouně, ještě nevím), Rozvadov a Pilmana...a pak pár netriatlonovejch závodů...

Batovce boli celkom prijemny trening, dufam ze sa uchytia natrvalo a snad  pritiahnu aj zopar novych ludi aj na slovakmana.

...kedze bajkujem len od minuleho leta, mam pocit, ze neviem odhadnut rychlost pri zjadze...takze by ma zaujimalo ako rychlo ste frcali alebo frcite dolu kopcom medzi Panou a Malym Cetinom? (to je ten kopcek v polke kolecka), ja som to ubrzdoval do 62km/h minuly rok.

Pánové a dámy, kdo se tada chystá, na koho se mám těšit ?

S Milanem jsem muvil na Moraviamanu a vzpominal, že mu to nevyjde, že má nějaké pracovní povinnosti. A jestli jede RK nevím. Přihlášený je.

super, takže sme štyria. Ja zase na rozdiel od RK som totálne kľudný - asi až moc, aj tepy mám nízke aj behám aspoň pocitu čoraz pomalšie. Takže som asi upadol do nejakej letargie a je mi to v podstate jedno - zajazdím si a čas aj výsledok - nechám sa prekvapiť. Tiež ma najviac štve to počasie, lebo podľa predpovede to vyzerá, že sa tam uvaríme - dokonca to vyzerá horšie ako v Otrokoviciach - a to už naozaj bola sila. Ale na beh mám nachystanú tajnú zbraň - NB826 a pridám jednu šlehu - podľa Michala - ten to jazdí na 4 - takže pobežím ako on a .

To ja zase dúfam, že bude na Lipne pekné letné počasie, lebo sa tam chystáme s celou rodinkou na predĺžený víkend, aby sme vás povzbudili. Ale keď už tam človek bude, možno ..... .

Přeji všem účastníkům Slovakmana silné ruce, rychlé nohy a chladnou hlavu. :-)

Gratulace Pepovi, 9:50 je na Slovakmanu velmi pekny cas. Koukam, ze se jelo rychle, takze letos asi nefoukal tradicne hnusny zapadni vitr ze? Az posunes nahoru beh, tak to das v pohode pod 9:30h a to uz je super cas.

Velká gratulace všem Slovakmanům a Pepovi k tomu vykonu zvlášť. Byl jsem tam jako divák a člen štafety a v podmínkách jaké tam byly, jsem Vás všechny Ironmany obdivoval. I přestože jsem absolvoval jen části trati, zážitek jsem měl, hlavně díky vám, mimořádně silný.

Vostrý hoši ti co jeli Slovakmana, všem gratulace. Pepo když už to máš pod deset, tak máš přece založit vlákno na novou časovkářskou silničku, ne?

Feltí se mi taky hrozně moc líbili, ale teď nějak mému oku lahodí Specialized Transition.
http://sewy.rajce.idnes.cz/2008_07_18_H … G_6693.JPG - že mi sluší?

Editoval Šewy (2008-08-04 14:54:19)

Tento závod jsem si vybral jako svou premiéru na IM. Celý uplynulý rok byl přípravou na tuto akci. Vymyšlené jsem to měl na 13 hodin „ s prstem v nose“, 12 hodin při ideálním stavu a velké dávce štěstí začátečníka. 12 a půl byl můj tip, bude-li se plavat s neopreny. Obávaný západní vítr je mi fuk, může mě vzít tak 15 minut. Při běhu může ochlazováním i pomoct, protože předpověď hlásí 31°C. Pár lidí asi zapíše do výsledků DNF, ale snad ne já, horko snáším dobře.

Stadion v Nitře a hotel nacházíme s rodinou snadno a odměnou je mi přiděleno startovní číslo 11. Skoro jako nasazení elitní profíci. Až mě zítra popíšou fixem, nebudu se už nikdy mýt, taková pocta.
Rozprava je jasná, voda má 23,9°C a neopreny jsou povoleny. Využívám nabídku k rannímu odvozu na místo startu v pořadatelské dodávce. Uvědomuji si, že jsem dnes za celý tropický den vypil jen litr a půl, honem to musím napravit. Možná jsem už tady zadělal na zítřejší termoregulační potíže.

4:00 budíček. Stejně jsem moc nespal, strašné vedro i v noci. Káva, voda, rohlíky, tavený sýr, marmeláda, solné tablety. 4:50 sraz u stadionu a hurá do Šuran. Čistá voda, do startu daleko, nuda a je mi zima. Fouká a chtělo to mikinu.

6:45 se oblíkám a 100m rozplavu, chvíli mávám rukama. S mým startovním číslem budu mít v depu spoustu prostoru, nikdo kolem mě už nebude. Těším se a je mi dobře. Start. Neblbnout, nezahltit se. Vše jde hladce. První okruh plavu většinou v bublinkách, v těsném závěsu, skoro nekopu, dýchám na tři a čas 19:28, tepy 130, super. Jestli budu takto regenerovat i nadále, pýchou asi prasknu. Pole plavců se natahuje, ztrácím kontakt a raději trochu zpomalím. Orientace je najednou trochu složitější, druhé kolo 21:53, ale tak jsem to chtěl. Třetí kolo už cítím slábnoucí ramena, dosud jsem uplaval nejvíc 2200m, tam někde teď jsem a tím to asi bude. 23:43, tepy 115?  Tak to ne, konec flákání a zabrat. Zhoršuje se koordinace rukou a mám potíže plavat rovně, hrozně kličkuju, ale už to dorazím. Čtvrté za 22:29. Splněný plán, 1:28.

V depu se lepí dres na mokré tělo, zaslechnu komentář k banánům čouhajícím z kapes a už jedu. Ač mokrej, zima mi není. Dávám shlehu, papám, solím, bumbám, fouká východní vítr, občas z boku, někdy do zad, jedu pořád přes 30, tepu 134, endorfiny se starají o dobrou náladu. Na obrátce měním bidon, slunce už praží, rozhoduji se pít 0,7l na okruh. Fouká vítr tak 3m/s proti, ale zatím mně nevadí.

Ve třetím okruhu kola si uvědomuji bolest hlavy. Krční páteř? Dehydratace? Spíš to druhé. Budu pít litr za hodinu a raději trošku zpomalím, protože jedu pořád průměr 30, plán je 29 a něco. Teplota roste, vítr snad i ustává. Tím hůř. Je mi blbě. Tepy letí na 150 při třicítce po rovině, zpomaluji. Hlava třeští, ve střevech křeče, zastavuji. Na velkou to ještě není, ale možná brzo bude. Čůrat není skoro co. Je to dehydratace. Víc pít nemůžu, erární gely a tyčinky mně zvedají žaludek, na banán se nechci ani podívat. Mám na výběr. Lehnout si do stínu a počkat na lepší časy, nebo hodně, hodně zpomalit. Volím to druhé. Polívám se sponzorským Rajcem. Jen velmi opatrně jím, piju, co unesu, raději se moc neohýbám, hrazdu ignoruji, jen nezvracet a nepos..t se. Tepy jsou pořád vysoké a rychle se mění. Musím se dát do kupy ještě na kole, protože při běhu se to už nezlepší, vyzkoušeno letos v Litovli při ½ IM. Sním o sprše, kterou měli na silnici loni ve Vysočanech při sprintu. Bylo tehdy 27°C a jak rád jsem jí 2x projel. Dnes je určitě tepleji. Šolichám to 25km/h po větru a pomalu zase začínám rozlišovat a poznávat soupeře. Zlepšuje se to. Tepy držím na 120. Už jsem na konci cyklistiky, už jen….. maratón? Hrozná představa. Kolo celkem 178 km za 6:08, tepy 134. Flákárna, tak proč ty potíže? Na stadionu hledám očima stan na převlíkání a po nějaké době pochopím, že tím je asi myšlena ta lavička vpravo. Aha. Někdo mi bere kolo. Klidně. Rád bych vyměnil kolo za postel v chládku, ale měním ho za běžecké oblečení a půjdu se na pár hodin vyklusat. Při striptýzu mi někdo bere věci. Asi pořadatel. Říkám, že ještě ne. Pár vteřin počká a zase mizí s mými věcmi. Ještě néé, začínám zmatkovat. Jsem naštvanej sám na sebe. Málo jsem pil? Moc jedl? Špatně kombinoval nevyzkoušený gel a ionťák? Nemůžu najít vazelínu na stehna, asi si je od trenek odřu. Kašlu na to. Jsou důležitější věci, třeba stín v parku a meloun. Mám chuť na meloun, dobré znamení. Dokončím.

Rozbíhám se snadno. Bolí mě ramena z plavání, nohy ani ne. Je poznat, že jsem trénoval přechody z kola na běh. Zapomněl jsem trénovat přechod z chůze do běhu, ale nevadí. Beru si ionty do lahvičky v pásu a meloun. Vybíhám se slušným mezičasem po kole, ale vím, že plánovaných 4:30 pro běh je už mimo mé možnosti. Chtěl jsem chodit 100m po občerstvení s jídlem. Když to celé odchodím za 6 hodin, bude to ostuda, ale dojdu do cíle. Chci dokončit, chci a chci a chci, vypůjčil jsem si motivační formuli od pětileté dcery. Novou strategii zakládám na rychlé chůzi bez otřesů, pojídání kousku melounu na okruh, cucnutí malého množství gelu a jeho polykání jen jedním směrem, pití kofoly, která mi vadí asi nejmíň, občas popoběhnu. Klusám, jak umím nejpomaleji, hodinky ukazují tepy nad 150, mé maratonské, hlava se nafukuje, to by tedy nešlo. Jdu a tepu 130. Tepák si asi myslí, že pořád běžím. Potkávám svou ženu, že prý vypadám špatně. Věřím. Celý druhý okruh jdu, chladím si hlavu. Třetina by byla. Rozbíhám se a srdce hlásí jen malou změnu, hurá, ale bublinky ve vodě mě zase zastavují. Břicho protestuje. Polovina. Rychlost pohybu vpřed je teď nepřímo úměrná množství bublinek v pití. To přejde. Jarka potkávám na stejném místě a zavtipkuju, že ho doženu. Vlastně před startem jsem to považoval za pravděpodobné. Já naivka, je to naopak a pořád se mi vzdaluje. Dvě třetiny, nějak to začíná ubývat.
Mraky. My zkušení, kteří jsme si počkali na ochlazení, trochu zrychlujeme, většina do cíle. Začínáme se na trati více zdravit a povzbuzovat. Přemýšlím, zda mě blížící se bouřka povzbudí nebo dorazí. Je tu poslední kolečko, déšť a odhodlání běžet a ignorovat křeče ve stehnech a lýtku, rozedřené slabiny. Náhodní kolemjdoucí mě motivují k setrvání v klusu a nekazit si image nedůstojnou chůzí. V osobním rekordu dnešního dne dokončuji okruh za 48 minut na 7 km a je tu stadion a s ním cíl. Běh za 5:06 a průměrných tepech 129. Rozhodčí říká, že to už dnes stačí, obracím se k cíli. Předstírám běh s došlapem na přední část chodidel, třeba to někdo fotí. Jsem IM! 12:52. Slavobrána, radost, gratulace pořadatelů, medaile, dárek, manželka, dcera, odpočatý Ironjozef, déšť, strach z prochladnutí. Beru věci z depa a mizím do hotelu.

Sprcha dobrá, sklenička vody nechce zůstat v žaludku, jsem na šrot. Návaly horka střídají návaly chladu. Mám horečku. Po chvíli zkouším naředěné nealko pivo a je to lepší. Na vyhlášení se mi nechce, bojím se komplikací. Po dvou hodinách už jím a zkusím jít spát. Noc, nic moc, ale kromě podlitého nehtu a svalové únavy jsem ráno v pořádku. Další den už sedám na kolo. Myslím, že IM mně opotřeboval méně než samotný maratón. Ono zaplavat si, projet na kole a pak to vyklusat, je docela dobrý nápad.

Ti ironjozef: meli ste pekny pocasi, my zas asi budeme na Lipne klepat kosu jako vloni

Takže Slovakman 2008 – pre mňa vrchol sezóny.
Už posledné dni pred pretekom som s obavami sledoval predpoveď počasia a všetko naznačovalo, že sa bude opakovať horko ako v Otrokoviciach. Predpoveď neklamala a tak podmienky boli naozaj hrozné – celý deň pieklo slnko ako bláznivé, ono sa nakoniec aj zamračilo, ale asi tak hodinku po tom, čo som došiel do cieľa,  teplota bola hodne nad 30 stupňov.
Samotný pretek, organizačne absolutórium – všetko perfektné, bez jedinej chybičky.
Aspoň že dva týždne dozadu bolo trochu chladnejšie, takže organizátori namerali teplotu vody tradičných 23,9 stupňa – takže sa plávalo v neoprénoch – a bolo v nich naozaj pomerne teplo.
Plávalo sa mi výborne – plával som pohodovo, aj keď som neuvisel pretekárov predo mnou – čiže som si to odtiahol takmer celé sám. Nakoniec som z vody vyliezol na 11. mieste s časom 55:28. Áno, dobre vidíte takýto čas stačil len na jedenáste miesto. To som si myslel, že plávanie je moja najsilnejšia disciplína, no ale dnes sa diali veci a plávanie bolo nakoniec mojou najväčšou slabinou. Nasledovalo tradične v mojom podaní dlhé depo, MP3 do uší a hurá na kolo. Vietor fúkal od juhu, akže prvých 30 km bolo po vetre. To sa išlo – páni. Teplota nebola ešte vysoká, vítr v zádech a po 30km priemer 40km/h. Ale potom nasledovala otočka a situácia sa začala meniť. Teplota sa zdvíhala, vietor fúkal oproti a priemer klesal. Nebudem tu rozpisovať, že na takom 120km som už toho mal naozaj plné zuby a bolo stále teplejšie a už sa mi zdalo, že idem proti vetru stále. Na 30km som potreboval 3 bidóny jonťáku. Tlačil som do seba anticrampy a gely – fuj, tie boli odporné. Nakoniec po 5:04:40 som ukončil trápenie na kole a po 178km som sa vydal na beh. Takže priemer trošku nad 35km/hod – tak som to chcel – ale myslím, že ma to stále viac síl ako som predpokladal. Kolo bolo fakt dosť na nervy, lebo už v prvých cca. 30-35km som si vybavil resty po plávaní s tými, čo som mohol a predo mnou zostala iba pätica Jarda Brynda, Filip Kristl, Karol Džalaj, Tomáš Bednář a Lukáš Vrobel. No uznajte, tu už nie je čo riešiť, iba sledovať ako si to navzájom rozdávajú. Samozrejme mi unikali, sledoval som, či jazdia čisto a pil a pil. Ja som sa ďalším za mnou tiež vzďaľoval, takže som absolvoval totálnu sólo jazdu, výnimkou predbiehania o kolo. Takže po kole som bol šiesty. No a teraz už iba výklus – v mojom prípade doslova, lebo bežať ešte neviem. Zo štadióna som vybiehal v čase 6:04:38 – vyzerá to, že čas pod 10 hodín by nemal byť problém, ale pozor ja som Ironpepa – antibežec. Proste po Otrokoviciach som vedel, že bežať za 3:55 môže tiež bolieť. Tak som sa rozbehol a asi na druhom kilometri mi kričí Jirka Daňek, že idem dobre a že ak pôjdem s rozumom budem piaty. Doteraz neviem, ako to myslel, fakt neviem koho s tých piatich predo mnou som mal predbehnúť. Už slovo predbehnúť je mi úplne neznáme – také proste nerobím. Ja som si skôr povedal, koľkí borci ma predbehnú. Bežalo sa mi fakt dobre, tepy som nepúšťal nad 145 a dúfal som, že pri týchto tepoch mám aspoň akú-takú rýchlosť. A mal som – prvé kolo za 34 minút a tempo tesne pod 5min/km. To ma až šokovalo a vedel som, že môžem spomaliť a bežať ostatné kolá za 40minút. Daľšie 3kolá som dal úplne rovnomerne tesne pod 37minút a zostávalo už iba 14km. A tu prišla kríza a spomalenie – fakt mi dochádzalo, tep klesal na 136 a kolo bolo za 43min. Posledné kolo mi stačilo bežať za 47min a to by som mal tých 7 km zvládnuť. Navyše som zbadal, že Lukáš Krpec zbadal moju krízu a snažil sa ma dobehnúť. Bol za mnou 5min. Tak som zmobilizoval všetky sily a vyrazil som. Tepy išli znovu nahor – tak 142 a okruh som dal za 38min. Nakoniec maratón za 3:46:02. Prebehol som cieľom v čase 9:50:40 a splnil sa mi môj sen a zároveň odvážny cieľ, stanovený v slabej chvíli niekedy v decembri. A tak som oslávil prvé výročie môjho dlhého triatlonovania. Tých posledných 7 km ma totálne vyčerpalo a v cieli som bol úplne hotový. Bolelo ma všetko a mal som iba jeden ciel – ľahnúť si do tieňa. Ale jediný tieň bol na tribúne na tvrdých drevených laviciach. To bolo ešte horšie. A tak som sa vrátil k cieľovej bráne a gratuloval som ostatným. Tu som zbadal, že Martin Holečko – mimochodom jediný, ktorý ma predbehol na maratóne bol napojený na infúzii a vyzeral fakt zle. Postupne začínalo byť aj mne horšie od žalúdka a asi som bol fakt biedny, keď ma začali zdravoťáčky presviečať, či nechcem aj ja infúzku. To som odmietol – lebo fakt som posero a bojím sa ihly. Ale keď mi bolo ešte horšie, tak som sa dal presvedčiť a nechal som sa „connectnúť“. Fakt to pomohlo a už som bol relatívne v pohode. Hlavne ten beh, to bolo totálne svinstvo – výpek ako hrom a asi 70% trate na slnku. Dokonca v Nitre bol v tomto dni zaznamenaný teplotný rekord podľa SHMÚ 35,6 stupňa.
A na záver -  umiestnenie – celkovo 7. miesto, 4.miesto na MSR, 4. miesto v Československom pohári a 1. miesto v kategórií 35-39 – konečne neštartoval Vabrouch, tak mi bolo dovolené vyhrať túto kategóriu.
Na záver super nálada na vyhlasovaní výsledkov, dostal som krásny pohár, doma deti ani nedýchali, a pozor – zíslal so prizemoney 100 EUR – asi sa začnem živiť triatlonom.
Takže úplne na koniec by som chcel poďakovať Vám všetkým z fóra běhej.com za pomoc, rady aj morálnu podporu. Osobitne by som chcel poďakovať Michalovi – ten mi pomohol absolvovať prvý IM svojou sériou „Zimní běžecká příprava Ironmana“ práve na běhej.com, aj keď sme sa ešte nepoznali a od zimy mi mnoho-krát dobre poradil a pomohol.
Dúfam, že sa s Vami čo skoro uvidím, dúfam, že s niektorými už na Lipne, kam sa chcem ísť pozrieť, ale pre istotu si pribalím kolo a zopár gelov – človek nikdy nevie.

To rk: Gratulace k dosaženému výkonu. Po závodě jsme se nejak minuli. Svedl bych to na podobné pozávodní problémy. Doufám jen, že tě triatlon tak jako mě chytil a někdy někde zas poměříme síly .

To Ironjozef: Ty mi něco říkej o motorové myši. Jak tě tak poznám, tak Lipno určitě pojedeš a pěkně je proženeš

Editoval Tečko (2008-08-05 06:41:00)

Chlapi, vyborny, moc gratuluju!!
Uplne z toho cisi, ze i kdyz to boli, tak stoji za to si zase stoupnout na start a poprat se s tim:)

Jojo diskuze se rozhořela jako prvomájová vatra.

Pepo ty fotky na kole, no reknu to takhle, nejsem presvedcen o tom, ze to je 10m. Ale co se kolem toho rozbehlo za silenstvi, to jsem zustal zirat. Hele byt tebou radsi bych v sobotu zustal za hranicema

s tou pravdou to máš zložité, ale poďme na to podľa štatistiky: jedem kričí, že to bol podvod aj je heľmi hlučný a ostatní, ktorých je omnoho viac tvrdia, že je to OK. Aká je pravdepodobnosť, že sa mýli ten prvý, alebo naraz všetci v tej druhej skupine. A potom si treba všimnúť, že asi JEDEN očitý účastník (zbytočné, ale napíšem to Čech, alebo Slovák) nespochybnil férovosť pretekov, samozrejme okrem J.B. Takže tam niekde hľadaj pravdu a nie tam, kde nemôže byť u tlčhubov, ktorí kecajú a kecajú a hovno vedia.