běh, běžecké boty a maraton - fórum behej.com a behy.cz

Ondra psal:

Mirek Kostlivý psal:

Ondra psal:

Mirku,
jíst co nejméně neplatí, platí jíst tolik, kolik spotřebuješ. Kolik projedeš, tolik dotankuj.
O.

A kdo mi tu spotřebu, když jím, změří? Vím o čem mluvím, neboť v roce 1988 jsem se dokázal dostat ze 76kg hmotnosti na těch asi 56kg za půl roku tak, že jsem od pondělí do pátka jedl pouze ovoce a zeleninu a přes víkend jsem jedl normálně jako dříve to, co jedla rodina. A běhal jsem nepravidelně tak 5km denně. Tímhle systémem "stravování se" jsem se řídil do doby, než jsem zjistil, že bývalý premiér Špidla běhá 10km rychleji než já, a začal jsem běhat a jíst pořádně. A km snad naběhám dost, takže kalorický výdej tam je.
Ale jak říká i Luboš M, jak si večer sednu k jídlu, tak pomalu nevím, kdy mám dost, protože hold od přírody máme zařízeno v mozku tu informoci, že :"Co můžeš, to sněz!" Takže předcházet se tomu dá jedině výběrem jídla (ovoce, zelenina, jogurt ap.) nebo nejeděním. A znovu opakuji, snáze je nejíst, než přestat jíst to, co vidím v ledničce.

Přečti si můj příspěvek výše, nechci se opakovat. Spočítat si denní energetický výdej můžeš opravdu sám a docela přesně. Stejně tak příjem. To ostatní už je jenom na Tobě a Tvé vůli:-)

A na odolnosti psychiky a tolerancii partnera... ved pokial nie si na urovni Lanca Armstronga, co si vazi kazdu spagetu, tak je to o zdravy rozum pocitat kazdu kaloriu. Ved to by nebol zivot, ale neustala kalkulacia. Lepsie je jest striedmo a skutocne pocuvat svoje telo- jest tolko, kolko je hlad, nie viac. Clovek je jediny tvor, ktory ked zije na slobode, tak sa preziera.

Mato psal:

Ondra psal:

Mirek Kostlivý psal:

A kdo mi tu spotřebu, když jím, změří? Vím o čem mluvím, neboť v roce 1988 jsem se dokázal dostat ze 76kg hmotnosti na těch asi 56kg za půl roku tak, že jsem od pondělí do pátka jedl pouze ovoce a zeleninu a přes víkend jsem jedl normálně jako dříve to, co jedla rodina. A běhal jsem nepravidelně tak 5km denně. Tímhle systémem "stravování se" jsem se řídil do doby, než jsem zjistil, že bývalý premiér Špidla běhá 10km rychleji než já, a začal jsem běhat a jíst pořádně. A km snad naběhám dost, takže kalorický výdej tam je.
Ale jak říká i Luboš M, jak si večer sednu k jídlu, tak pomalu nevím, kdy mám dost, protože hold od přírody máme zařízeno v mozku tu informoci, že :"Co můžeš, to sněz!" Takže předcházet se tomu dá jedině výběrem jídla (ovoce, zelenina, jogurt ap.) nebo nejeděním. A znovu opakuji, snáze je nejíst, než přestat jíst to, co vidím v ledničce.

Přečti si můj příspěvek výše, nechci se opakovat. Spočítat si denní energetický výdej můžeš opravdu sám a docela přesně. Stejně tak příjem. To ostatní už je jenom na Tobě a Tvé vůli:-)

A na odolnosti psychiky a tolerancii partnera... ved pokial nie si na urovni Lanca Armstronga, co si vazi kazdu spagetu, tak je to o zdravy rozum pocitat kazdu kaloriu. Ved to by nebol zivot, ale neustala kalkulacia. Lepsie je jest striedmo a skutocne pocuvat svoje telo- jest tolko, kolko je hlad, nie viac. Clovek je jediny tvor, ktory ked zije na slobode, tak sa preziera.

Nejsem zastánce vážení každé špagety, to je vidět, že se bohužel neznáme osobně:-) ale myslím, že je dobré, když si člověk udělá jistou představu o svém výdeji a o tom, jaký má příjem - podle svých zaběhlých stravovacích návyků. Střídmost může být totiž dost subjektivní, a tak někdy neškodí, když si člověk ověří v číslech, jak to s tou JEHO střídmostí vlastně je...
Souhlasím, že podpora a jistá ohleduplnost okolí je nezbytná.

Mirek Kostlivý psal:

Ondra psal:

Přečti si můj příspěvek výše, nechci se opakovat. Spočítat si denní energetický výdej můžeš opravdu sám a docela přesně. Stejně tak příjem. To ostatní už je jenom na Tobě a Tvé vůli:-)

Až se Ondro oženíš, poznáš, jaký boj musí člověk každodenně vést s partnerem vychovávaný stejně jako já rodiči, kteří vyrůstali v době 2. světové války, kdy bylo jídla nedostatek, a pro které se jídlo stalo téměř "modlou".
Když budu sám, tak počítání energet. výdaje není problém.

Mám stejný problém s okolím.To máme asi všichni.
Já mám ještě jeden problém. Když dostanu hlad, začnou se mi sypat nervy. Nepříjemný pocit kolem žaludku a nervosa. Přitom všechna jídla trávím velmi rychle a jím vždy jen kvůli hladu. Ne z rozežranosti a radosti ze života, požitkářství. Bojuju s parametry 179/73-75. Potřeboval bych kvůli kloubům a pohodě při běhu aspoň na 70-72kg a nejde,nejde to. Napište, kdo máte zkušenosti s potlačováním těchto hladových stavů. Jablko nepomůže, pak za 15minut úplné hladové peklo.

minusak psal:

Napište, kdo máte zkušenosti s potlačováním těchto hladových stavů. Jablko nepomůže, pak za 15minut úplné hladové peklo.

A co takhle když to na člověka přijde místo jídla začít pít? Aspoň mně to pomáhalo, a to jsem slazením nápojů nešetřil. Klidně čaje, kávu, kofein přeci nám maratoncům rychleji odbourává tuky .

Precetla jsem par prispevku do teto diskuse a nestacim se divit - zajimalo by me, jak vlastne chlapi vypadate, kdyz mate pri vysce 176cm 55kg?? Chapu, ze je zbytecne tahat pri vytrvalostnim behu kila navic, ale nejaky svalstvo preci potreba je, ne? A pri takovem pomeru vyska/vaha uz snad to telo drzi pohromade jen silou vule:)

Devce psal:

Precetla jsem par prispevku do teto diskuse a nestacim se divit - zajimalo by me, jak vlastne chlapi vypadate, kdyz mate pri vysce 176cm 55kg?? Chapu, ze je zbytecne tahat pri vytrvalostnim behu kila navic, ale nejaky svalstvo preci potreba je, ne? A pri takovem pomeru vyska/vaha uz snad to telo drzi pohromade jen silou vule:)

Jak vypadáme? Jak mi řekla jednou moje švagrová, tak "strašně hubeně". Svaly nám stačí na nohou (jsme přeci běžci) a na rukou je tolik nepotřebujeme, když se doma tolik nepředřeme .

Taky se nestačím divit. Nedokáži si vůbec představit, že bych úzkostlivě sledoval jídelníček (nebo tréningový plán), když jsem pojal své běhaní jako zábavu. Nadruhou stranu je pravda, že si nedělám velké naděje, že bych uběhl maratón nějak výrazně pod 3:30. Ovšem že se 179 cm/ 72kg patřím tady mezi "otylé" to bych se nenadál

Život je prostě otázka priorit. :-) Nejdřív je člověk rád, že zvládně běžet pět minut v kuse a jak se postupně zlepšuje, tak se mohou měnit priority a estetický trup prohraje souboj s lepším čase v maratonu. Každý jsme jiný a měli bychom žít tak, abychom byli spokojení a nedat na okolí a společenské konvence.

Editoval Advid (2006-07-17 11:16:52)

Advid: s prioritama 100% souhlas.

já mám 174/73 a do kopce je to fakt fuška, ale co naplat když mi chutná

S.Junga, trava, m.thums-nemohu nez souhlasit...

Ja vecer usinam s myslenkou, co dobreho si dam k snidani, a kdyz se prede mnou jidlo extremne dobre neschova, tak nema sanci. U nekterych pokrmu plati, ze s porci hodnou stokiloveho sedlaka bych asi problem nemela. Kolegove na to nasli pekny primer-ze jsem to jidlo zase "vdechla" :-). Nastesti to zatim neni videt (153/46), ale kdybych nemela vydej energie, tak se brzy budu po svete kutalet:-)-byla bych as"i"metrická-asi metr na metr a metricky cent k tomu).

No,do určitého věku jsem "žral" jako kyselina a pil pivo jak prokopnutý.
(K tomu ale 5000km na silničce ročně)
  Jenže to Vás upozorňuji: Ta samoregulace netrvá věčně. Po čtyřicítce už jednoznačně takto nelze.  Nechci Vás strašit. Určitě jste typy, kterým to bude propadat do ztracena celý život a ja Vám to přeju.
A během se dáregulovat příjem kalorií jen opravdu obrovskými objemy.
Protože 5 hodin jízdy na kole při 120 tepech/min vydrží každý ale 5 hodin běhu ani kůň

Je to tak, jak píšete,
s přibývajícím věkem výdej energie klesá, ačkoliv má člověk pocit, že je stále stejně aktivní, jako dřív, není to tak docela pravda. Tělo stárne, "přestavuje se" a má zkrátka nižší potřeby. To si bohužel spousta lidí neuvědomuje a stravuje se stále stejně, jak byli zvyklí po celý život.
Vy, kteří tu o tom píšete ještě mezi seniory rozhodně nepatříte :-) nicméně si toho pomalu začínáte všímat i na sobě a je dobře, že si to uvědomujete. Většina obézních lidí jsou totiž lidé ve starší dospělosti a senioři.
A právě tito lidé, vzhledem k věku, nedostatku pohybu, kondici, přicházejícím zdravotním potížím.... mají velký problém se přebytečných kilogramů zbavit.
Ondra

Přiznávám, že strategie udržování kalorické rovnováhy pouze zvyšováním výdajů má pár slabých míst. Např. stačí menší zranění, pár týdnů bez běhu a váha letí do výšin.
Taky se dá hodně docílit vhodným načasováním jídla - nejvydatnější snídaně, trochu míň vydatný oběd, lehká svačka a k večeři už jen jabko, nebo banán (v případě velkého hladu jabko a banán ). Celkové množství jídla není nutno zmenšovat, už jen to rozdělení stačí k měřitelnému účinku - vím z vlastní zkušenosti.
Trošku to nesedí s tou teorií kalorické rovnováhy - kalorie jsou pořád stejné, ale v případě maximální snídaně a minimální večeře váhu shazuju, zatímco s minimální snídaní a maximální večeří bych váhu nabíral.

Mam jeden dotaz - jak to je s prizpusobenim energetickeho vydeje pri dlouhodobem zatezovani? Neni to nahodou tak, ze jakmile si telo zvykne na to, ze ho clovek denne zatezuje sportem, ze je schopen fungovat pri daleko nizsim energetickem vydeji nez dejme tomu clovek, ktery sportuje jednou za tyden?

Stejně si však tělo řekne o své.Já jsem v těhle vedrech běhání vypustil a úměrně tomu jsem i přispůsobil jídlo.Ale včera večer mě přepadla taková "žravá" že jsem nestačil zírat.Zahučela do mě půlka sklenice nějaké dvoubarevné Nutely,dva jogurty se čtyřma rohlíkama a završil jsem to kukuřičnými plátky se šunkou a sýrem.Myslel jsem že mi bude minimálně těžko-alespoń na panáka ferneta,ale ono nic - stejně jsem si ho z ryze prevetivního důvodu dal ) Takže dneska radši zase naskočím do pravidelného pořádku aby si tělo moc nezvyklo.

Stanislav Junga psal:

Přiznávám, že strategie udržování kalorické rovnováhy pouze zvyšováním výdajů má pár slabých míst. Např. stačí menší zranění, pár týdnů bez běhu a váha letí do výšin.
Taky se dá hodně docílit vhodným načasováním jídla - nejvydatnější snídaně, trochu míň vydatný oběd, lehká svačka a k večeři už jen jabko, nebo banán (v případě velkého hladu jabko a banán ). Celkové množství jídla není nutno zmenšovat, už jen to rozdělení stačí k měřitelnému účinku - vím z vlastní zkušenosti.
Trošku to nesedí s tou teorií kalorické rovnováhy - kalorie jsou pořád stejné, ale v případě maximální snídaně a minimální večeře váhu shazuju, zatímco s minimální snídaní a maximální večeří bych váhu nabíral.

Tak tak, je to zajímavá věc, protože správně by měla platit kalorická matematika, bez ohledu na to, kdy jídlo zkonzumuješ.
Z anatomie vím, že teorie o tom, že po jídle večer se přibírá více, než po tom ráno je nepodložená.
Důvod, proč bychom se něměli přecpávat na noc je ten, že v noci by mělo tělo odpočívat a tím, že ho nutíme zpracovávat nějakou potravu mu moc odpočinku nedáme. Ale to neřeší tuhle otázku.
Možná by stálo za pokus, kdybys měl opravdu zaevidováno, kolik přesně a čeho konzumuješ nyný a kolik a čeho sis dával při večerních "nájezdech" na ledničku. Ono jde docela lehce sníst k večeři, nebo po pozdním návratu... půl kila bůčku, ale zkus to po ránu... Když se hodně najíš k snídani, nebudeš už mít takový hlad v poledne a logicky poobědváš střídměji, a když dáš tělu potřebnou energii během dne, třeba si o ní již večer ani samo neřekne.
Tohle je opravdu vděčné téma a tahle diskuse to jenom potvrzuje.
Jako další zaručená cesta ke snížení hmotnosti se v poslední době prosazuje dělená strava. Doporučuje jí spousta lidí od renomovaných trenérů až po známé osobnosti. Lékaři samozřejmě nestojí při těchto "revolučních objevech" stranou a vším novým se seriózně zabývají. Po provedení různých výzkumů bylo zjištěno, že teorie, o které se tato metoda opírá jsou anatomicky neopodstatněné a nepodložené. Nakonec bylo zjištěno, že největší efekt dělené stravy zpočívá v tom, že lidé, kteří tuto stravu dodržují jednoduše zkonzumují méně potravin, přijmou méně kalorií, než ti, kteří konzumují klasická jídla (polévka, hlavní jídlo s přílohou, salát, moučník...) a dostáváme se zase k naší kalorické rovnováze.
Nakonec je ale nutné dodat, že každý člověk je svým způsobem originální a mohou na něj platit trošku jiná pravidla, než na druhého. To je známá věc od tréninkových metot až třeba po léčení nejzávažnějších chorob. Takže pokud shazuješ přebytečná kila, když nevečeříš, klidně dál nevečeř:-)
O.

Editoval Ondra (2006-07-21 12:13:47)

Bohužel s tím shazováním je to jako s tréningem - čím je člověk blíž ideální váze (nebo kvalitnímu času na dané trase) tím je další postup těžší. Já jsem se zastavil tak 2-3 kg nad svým cílem (teď 81kg/185cm) a už s tím téměř nemůžu hnout.

To Ondra: Souhlasim, ze jsem se nesikovne vyjadrila-proste jsem myslela, kdyz oba pobezi napr. 10 km/hod (tim jsem myslela tu fyzikalne definovanou intenzitu, ale asi se to tak rict neda:-). Pak bude mit trenovany nizsi tepovku nez  netrenovany.

Kdyz pujdou oba na volny beh, tak to bude hodne subjektivni.

Editoval dees (2006-07-21 13:43:33)

minusak psal:

Ondra psal:

dees psal:

Podle me trenovany clovek spali mene kalorii pri stejne delce a intenzite (nebrano podle tepovky, ale podle fyzikalnich velicin)zateze-uz jenom proto, ze by mel mit mnohem nize tepovku. Navic telo pokud ocekava vetsi zatez pravidelne, tak tak nejak vedome spori.

Jinak. Vubec se netesim na den, kdy budu muset zacit krotit sve stravovaci vasne:-(. Vzhledem k tomu, ze jsem mivala o 6-8 kg vic a mam jiste dedicne dispozice k tomu mit zadek jak kobyla, tak me to nemine. Docasne se umim zkrotit-treba kdyz jsem byla loni v listopadu skoro tri tydny nemocna, ale uz jsem se tesila, az ten "pust" skonci.

Pleteš si malinko pojmy - intenzita zatížení se právě přímo odvíjí od fiziologyckých parametrů, jako je tepová frekvence a ventilace.
Pokud běží trénovaný člověk rychlostí například 4 min/km, může netrénovaný běžet rychlostí 6min/km a jeho intenzita zatížení může být i vyšší.
To, kdo ale při takovém zatížení "spálí" víc energie se nedá jednoznačně říct. To záleží už na trénovanosti jedince, respektive na energetickém pokrytí výkonu v různých intenzitách, při různých délkách zatížení.
Je pravda, že tělo trénovaného člověka, který pravidelně sportuje hospodaří s energií jinak, než tělo nesportovce.
Ondra

Čistě laicky: Dva běžci: slabý a dobrý si jdou na hodinku pohodově volně zaběhat. V pohodě se cítí dejme tomu při 100pulsů/minuta. Trénovaný běžec jednoznačně uběhne na této tepové frekvenci větší úsek a jeho svaly vykonají větší práci. Musí mít větší spotřebu.
(Pravda je že začátečník pojem pohodový běh se sklonem k dřímání,nebo poklidného rozhovoru s kolegou asi nezná)

O tom se nikdo nepře, jen nepoběží spolu, protože při stejné intenzitě bude rychlost každého odlišná... Takže, čistě laicky, pokud nebudou běhat na dvoustovce oválu, kde by na sebe mohli pokřikovat, budou si muset asi při běhu telefonovat, aby si popovádali:-)
Přečti si dobře, co přesně psala dees a co já.
O.