běh, běžecké boty a maraton - fórum behej.com a behy.cz

Tak já bych asi viděl zásadní "bod zlomu" ta antidepresiva. Jestli Ti pomohla dostat se z toho, z čeho Tě dostat měla, tak teď bych si vyloženě užíval běhu, nebo obecně sportu. Pak půjde hmotnost dolů úplně sama. A jestli se jim to tak úplně nepovedlo, tak je fakt velikým pomocníkem na psyschické problémy jít "to vyběhat". Taky doporučuji vyplnit do profilu od kud jsi, protože běhací (cyklistická) parta taky dokáže svoje divy. Každopádně tady na behej.com jsi v dobré společnosti... tak jednoduše: vítej v klubu :-)

Editoval Kydy (2008-07-09 00:19:06)

píšu nadšeně o pohybu... běh je jeden z druhů pohybu. Jít do lesa=pohyb. Tudíž... jsi na dobré cestě:-))

Držíme Ti tu všichni palce!

Ano plavání, chůze je také dobrá Aspoň tak 30 min denně rychlejším tempem, pokud to půjde.

Začni určitě delšíma procházkama ve svižném tempu - do zadýchání. Snaž se je dělat co nejdelší. Určitě by jsi později měl umět ujít alespon 10 km v kuse a v relativní pohodě. Potom začni opatrně přidávat běh na rovinkách.

Jen 2x denně? Měl bys spíše jíst 5x denně menší porce, je to lepší A pivo taky nedělá dobře na váhu.

To je pravda, já si deštivého počasí užívám

To je blbý no. Ale dá se zvyknout i na jiné stravování, pokud chceš. Začala bych třeba pravidelnou snídaní

A co zkusit se jít ráno projít a pak se nasnídat? Pak můžeš udělat ještě jednu procházku odpoledne nebo večer

Tak začneme těmi procházkami

Dobře to jsem moc ráda, jen tak dál.

Bohužel mám 1 km do lesa, další zpět a 3x 990m okruh v lese, který mám změřený cyklistickým počítačem. Proto jsem trochu naštvaný, ale rychlost je můj problém i na kole, sotva se vleču kolem 18 km/h. No a z toho lesa jsem se doslova plazil, to rozhodně nebyla volná chůze, ale krok-sun-krok No hlavně se tím nenechat odradit.

Rychlost neřešte. V některých fázích tréninku je rychlost to poslední, co mě trápí. K čemu je mi rychlost, když to napálím a po 10 minutách melu z posledního. Místo toho si raději pomalu zaběhnu nějakou delší trasu a běh si neskutečným způsobem užívám. Někde tu padl termín "jít si povídat s veverkami" ... to se mi moc líbí :-))

tak držím palce a fandím vám!

Ale je pomoci. Nevzdávej to Co tě konkrétně bolelo?

To je hlavní, že tě to baví. Taky si vždy nemůžu dočkat až vyběhnu. Ono se to zlepší. Výdrž se zlepší a bolesti časem ustoupí

Pročetl jsem si tohle vlákno od začátku a mám pro tebe Petře 67 jednu radu. Vyprdni se na to a nedělej nic. Mám takovou jednu zkušenost. V momentě, kdy najdu jeden jediny byť sebeblbější důvod proč něco neudělat, nemá smysl to dělat. Jestli fakt něco udělat chceš, hledej způsoby a důvody jak to udělat. Je jasné, že to asi bude bolet, je jasné, že budeš muset něco změnit, a je jasné, že výsledky nebudou ze dne na den. Ale nedá se nic dělat. Když se kácí les létají třísky. Tak přestaň fňukat, zatni zuby a dej se do toho. Držím palce

Editoval Tečko (2008-07-16 14:43:54)

Děkuji vám za dobře míněné rady, je pro mně těžké se motivovat a navíc při mé váze je pohyb dost obtížný a v poslední době jsem mu úplně odvykl. Proto vymýšlím důvody, proč to dnes nejde a zítra uvidím.. Nemám absolutně elán a chuť něco dělat. Určitě to souvisí i s mou nemocí (stále se léčím s depresemi) takže jen lenost bych za tím neviděl. Co mě úplně znechucuje, je to, že vím, jak snadné je nabrat 30 kilo, když se člověk přestane hýbat, když předtím to pracně shodil Shodit 10 kg je neskutečná dřina, zato nabrat 30 je záležitost pár měsíců, alespoň u mně. Zažil jsem tuto houpačku už několikrát, kolikrát už jsem se zatnul, že budu sportovat, jezdil na kole pravidelně okolo 50 km obden, pracně shodil, pak jsem se na to vykašlal a za 2 měsíce nabral o 10 kg více, než byl původní stav. Jsem z takového života znechucen a donutit se zase něco dělat bude pořádný oříšek.
A co mně po tom 5 km "tréninku" bolelo? Úplně celé tělo, nejvíc svaly na trupu, krk, ramenní svaly a samozřejmě nohy.
Připadám si v lese směšně, když se tam belhám s tou nadváhou, zatímco kolem lítají normální lidi. Jak jim závidím a zároveň se bojím, že se mi vysmějí

Mapo to napsala naprosto přesně, ale to Ty víš. Všichni tady taky víme, že pokud si dáme nějaký cíl, tak ho můžeme splnit, pokud nalezneme svou cestu. A je jedno jestli se ta cesta jmenuje "10 km za 30 minut", nebo "Nějak se začnu hýbat"... proto je na behej.com mnoho a mnoho šťastných tragédů. Podle mě je u Tebe problém v těch depresivech. To nemá cenu tady ventilovat (pokud nechceš). Jestli chceš, napiš mi na mail, můžeme to probrat. Mám pocit, že Ti mohu (a chci) pomoci.

Petře, Radku, držím Vám oběma palce. Váhu neřešte, řešte fyzičku. U mě funguje následující přístup - každej den udělat něco pro svý tělo a to zásadně takovým způsobem, aby mě to bavilo a nezničilo na další den. Pokud si budete dělat pakárnu typu "musím to urvat, abych zhubnul", tak v lepším případě dosáhnete svýho cíle a pak se vrátíte do starejch kolejí, nebo v horším případě ani toho svýho cíle nedosáhnete. Jak si ty tréningy poskládat, aby Vás bavily Vám neporadím, na to musíte přijít sami. A z toho, že se Vám někdo pošklebuje bych si určitě nic nedělal. Pozdrav a přátelskej úsměv je s velkou pravděpodobností do budoucna umlčí.

Petr_67:
začít je těžké. Ale vydržet je mnohonásobně těžší. Chce to bezprostřední motivaci. Shodit 10kg je strategie, ale chce to taktiku. Sežeň
si někoho, kdo s Tebou bude chodit - klidně souseda důchodce. Nebo si pořiď menšího psa. On Tě na procházky donutí .

S ostatníma si hlavu nedělej. Směj se jim za to, že se smějí Tobě. Já úplně normálně večer běhám nakupovat do nonstop hypermarketů a pohledy různých lidí, jak nakupuju ve spoceném běžeckém oblečení, někdy i do bahna v 22h večer, všechno nacpu do batohu a zase běžím zpátky, mě jenom rozesmějou a rozveselí. Za co se mám cítit špatně? Že dělám něco pro své zdraví a místo autem si na nákup doběhnu? Nebo že nejsem oblečený v obleku? Tohle není nic, nad čím by se člověk měl vůbec zastavovat. Takže se nemusíš cítit ani špatně Ty, že chodíš po lese a je jedno jak rychle a jak u toho vypadáš.

Tak doufám, že se kousneš a dostaneš se do toho. Nesmíš to přehánět. Není důležité nárazovitě se zničit, ale dělat něco (i jen trošičku) pravidelně a ono se to poddá.
Přeju hodně štěstí a odhodlání

Díky všem za povzbuzování, je vidět, že jste fajn lidičky S tou motivací mám problém, v mém věku už nejde o to, jak budu vypadat, stejně to nikdo neocení Tak mě burcuje jen to, že jsem těžký, neohrabaný jako prase, sotva dýchám a s potížemi vylezu z postele. Navíc jsem náchylnější k srdečním chorobám a cukrovce (Když už musím žít, tak alespoň tyto komplikace bych oželel).
Nicméně musím se pochlubit, včera jsem zase dal 5 km, opět v čase 1:28, ale jsem mnohem méně zničený, než minule. Jestli to počasí dovolí, rád bych se zítra projel na kole